„Začínali jsme u sousedů v Mirošově, protože vlastní hřiště bylo tehdy snem,“ připomněl zastupitel a funkcionář Čechie Pavel Vaník. Přes absenci vlastního prostředí z toho byl hned postup do okresního přeboru! Pády a návraty mezi elitu Rokycanska se střídaly až do roku 1972, kdy borci z jihu poprvé pojídali krajský chlebíček. Sice ne na dlouho, ale o sedm let později se do 1. B třídy vrátili a pak si dokonce vyzkoušeli západočeský přebor. „To už spolupráce s místním zemědělským družstvem fungovala podstatně lépe než v oddílových začátcích,“ uvedl jeden ze zakladatelů Jan Mála a pamětníci souhlasně přikyvovali.

Nedlouho před sametovou revolucí se na Příkosice mračili tehdejší komunističtí bossové. „Chtěl si proti nám zahrát tým ze západního Německa a jiný termín než 9. květen jsme nenašli. Pochopitelně, že někdo aktivní informoval okresní výbor a vedoucí tajemník Nenádl nás obvinil, že jsme prodali čest za tašky adidas,“ vrátil se Vaník ke smutnějším časům.

Dnes Čechie prožívá jednu z nejkrásnějších kapitol své historie. První celek dospělých postoupil do 1. A třídy, ženy startují ve III. lize a obětavci se starají o mládež. Potvrzovaly to i diskusní příspěvky v rámci bilančního sezení a poté se dění přesunulo na sousední travnatou plochu.

Zájemci si prohlédli kabiny, zrekonstruované v rekordně krátké době letní přestávky. Patrioti si pořídili klubové vlaječky nebo skleničky a sledovali účinkování několika celků. Nejprve tleskali ženám, které si to rozdaly se starou gardou. Turnaj mužů za účasti čtyř kolektivů se rovněž vydařil, i když Rádio FM Plus i plzeňský Prazdroj dorazily ve značně nekompletním složení. V Příkosicích je však fotbalistů stále dost, a tak doplnili sestavy. Vítězná trofej se stěhovala k sousedům do Mirošova, ale organizátorům to nevadilo. „Důležitější je, že přijela nebo přišla většina pozvaných hráčů, kteří psali dějiny klubu,“ zdůraznil prezident Čechie Václav Komanec.

Tečka za slavnostně laděnou akcí se odehrála večer na tanečním parketu.