Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Jednadvacetiletý ambiciózní hráč začínal s prvními fotbalovými krůčky v Mýtě. Od devíti let jsou jeho mateřským klubem Rokycany. Nevěrný jim byl pouze ve věku starších žáků, kdy si ho vyhlédla plzeňská Viktorie.

Kromě toho, že nastupuje na postu levého záložníka či beka se Matěj věnuje i práci s mládeží. Už druhým rokem trénuje v Rokycanech Českou žákovskou ligu kluky ročníku 2002. Navíc má na starost okresní žákovské výběry a ve spolupráci s šéftrenérem mládeže Pavlem Hudečkem okusil i práci s krajským výběrem. Tady jsou jeho odpovědi na otázky Rokycanského deníku. Jak byste zhodnotil uplynulý fotbalový rok?

Jsem rád, že nevyšly prognózy mnohých „pochybovačů", kteří Rokycanům předpovídali pád z divize. Po výborném závěru podzimní části, kdy jsme z pěti posledních zápasů vytěžili 15 bodů, přišlo náročné jaro. Pouze tři výhry, sedm porážek, pět remíz… Naštěstí nám pokaždé vyšel penaltový rozstřel díky výbornému brankáři Vildovi jsme si vylepšili bodový zisk… Kádr Rokycan hodně zeštíhlel, hráči odešli především na angažmá do Německa. Jak to podle vás ovlivní novou sezónu?

Kluci šli, kam je srdce táhlo. Ale takový už je fotbal. Za sebe jim přeji, ať se jim daří. Věřím, že se jednou třeba do Rokycan zase vrátí. Máme fajn partu, držíme při sobě, a tak nové posily určitě zapadnou. Vedle zkušených hráčů Vilda, Procházky, Hereita nebo obou Aubrechtů dostanou nejspíš víc prostoru odchovanci FC. Vím, že nebude jednoduché obstát, každý ze soupeřů shání posily. Ale jsme bojovníci, a tak budeme bojovat! Jaké jsou vaše plány do budoucna? Kdyby vám někdo hodil „laso" do III. ligy, šel byste?

Kdo by nešel… (smích). Ale jsme v Rokycanech rád. Pro mě by bylo splněním snu, kdybych se do III. ligy dostal jako hráč FC Rokycany… Co pro vás znamená práce s mládeží?

Mám rád fotbal a věnuji mu skoro všechen volný čas. Měl jsem štěstí na dobré trenéry a snad jsem se něco naučil… Cítím to tak, že je správné předávat dál to, co umím. Práce s kluky mě neuvěřitelně nabíjí. Jsou šikovní, makají, je s nimi legrace. Někdy jsou samozřejmě na zabiti… (smích), ale zápas od zápasu rostou… Když vidím, jakých dosáhli pokroků, vím, že ta práce má cenu. Možná nevyroste v Rokycanech žádný Darida ani Rajtoral, ale naši svěřenci hrají Českou žákovskou ligu, a to není málo. Navíc, ve výchově vlastních hráčů vidím budoucnost každého klubu. Co byste přál do nové sezóny sobě a co FC Rokycany?

Ono se to o moc neliší… produkovat pohledný fotbal, dávat góly, vyhrávat. Hrát pro radost, bavit diváky. Sobě i klukům bych přál, aby se nám vyhýbala zranění.