Výstupy herců provázely salvy dětského smíchu, ale některé postavy budily i trochu respekt, takže náruč učitelek občas zafungovala jako útočiště. Živá mimika herců, tanec, nápaditost kostýmů a střídání mluveného slova se zpívaným zaručily představení napjatou pozornost malých diváků.

„Dětem se pohádka moc líbila a nejvíc je asi nadchlo, když si mohly s herci přímo na jevišti zazpívat závěrečnou písničku,“ hodnotila učitelka Iva Urbánková. S kolegyní Danou Procházkovou měly ale díky svým svěřencům pohádku na programu i během následné vycházky.

Ivanka Hrušková obdivovala, a trochu i záviděla, víle krásné šaty. Další mrňousci si hráli na skřety z bažin či předváděli pána blesků. „Nejlepší byl ale ten hejkal,“ mínili Adam s Tomášem a hned to zkoušeli jako on. Nejen v mateřince Školní ulice ale kvůli divadlu vládlo vzrušení, obdivovatele a napodobitele našli herci také v dalších školičkách.