Zavzpomínat na svá školní léta dorazila v sobotu při dnu otevřených dveří také nejstarší obyvatelka obce a zároveň i nejstarší návštěvnice oslavy, Marie Hoblíková. „Táhne mi na 91 let. Do téhle školy jsem chodila v letech 1926 až 1930, jako do tehdejší obecné školy, a pak jsem šla do měšťanky do Starého Plzence,“ vyprávěla devadesátiletá seniorka a s přehledem v jedné z výstavních tříd identifikovala na fotografii tehdejšího ředitele.

Na akci dorazila také bývalá učitelka, která do Tymákova jezdila suplovat a kolektiv tamější malotřídky si oblíbila. „Vždy se sem ráda vracím. Víte, ono je to úplně jiné prostředí, takové rodinné a přátelské. Učila jsem i na velkých školách, ale tady to mám moc ráda. Oceňuji, že se podařilo na výstavu sehnat i fotografie lidí, kteří už třeba ani nejsou mezi námi. Dříve ve školách nebylo tak moderní a pěkné zařízení, je dobře, že děti vidí i minulost školy,“ pochválila vše Milada Šlaufová ze Zdemyslic.

„Přišlo téměř 180 návštěvníků, a to zejména bývalí žáci. Někteří chodili do školy už dávno a přišli se svými dětmi či vnoučaty, která se do školních lavic teprve chystají. Radost nám udělala i přítomnost žáků, kteří do školy chodí nyní nebo odešli teprve před časem. Ti si školu i sobotní akci pochvalovali,“ uvedla ředitelka malotřídky Zdeňka Sarauerová. A její slova hned potvrdili i malí návštěvníci. „Ve škole se mi moc líbí. Nejraději mám hodiny matematiky a rád se zúčastňuji soutěží,“ hlásil druháček Jakub Nový. „Jen nerad budu odcházet příští rok na jinou školu do třetí třídy. Baví mě tělocvik a jezdím na sportovní soutěže,“ posteskl si Martin Pouska z posledního pátého ročníku.

„Po více než padesáti letech zase ve škole. Nádherný zážitek. Jsem šťastná, že se naší škole tak dobře daří,“ svěřila se Libuše Kopytová s manželem Zdeňkem.

Slavnostní den pak večer vyvrcholil zábavou v kulturním domě. „Tak plný sál tu v Tymákově dlouho nebyl. Hrála nám výborná kapela a rodiče se složili na bohatou tombolu. Podle ohlasů si všichni bál užili,“ uzavřela Sarauerová.

Dodejme, že Tymákov (a také Mokrouše nebo Lhůta) bývaly součástí rokycanského okresu. V šedesátých letech minulého století ovšem připadly po rozdělení Plzni–jihu!