Přehlídku svými 188 pracemi obeslalo pětašedesát výtvarníků ze 13 zemí. Jak podotkl krajský radní Martin Baxa, který převzal nad akcí záštitu, už se nedá mluvit o Evropě, protože ohlas přerostl do okolního světa. Akce se totiž zúčastnili i grafici z USA či Brazilci. Pokud jde o Evropany – jejich práce se do Rokycan slétly z nejrůznějších koutů kontinentu.

Z výborného, a bienále od bienále rostoucícho ohlasu, což dokazuje počet účatníků, měli organizátoři radost, ale během vernisáže trochu posmutněli. Dálky měly i druhý dopad – málokdo je zdolal, aby se pro ocenění osobně dostavil. „Zamrzí to, ale když na podobná podujetí přijdete, je to stejné. Tedy, alespoň tady, u nás. Spousta oceněných chybívá,“ konstatoval prezident bienále Petr Kůs.

Výjimkou z tohoto pravidla byl třeba Ladislav Steininger, který dorazil z Krnova a odvezl si Cenu ministerstva kultury. „Rokycanské bienále je pokaždé velmi milé setkání a teď už vlastně – dá se říci – s kolegy z celého světa,“ hodnotil. „S některými formou prací, s jinými osobně,“ dodal. Protože sám je v čilém styku s dalšími výtvarníky, přiznal, že lákal na společnou cestu do Rokycan Virginiuse Tamošiúnase z Litvy, ceněného uznáním poroty. „Moc po– zdravuje všechny, ale přece jen to sem má nějakých dva a půl tisíce kilometrů,“ vysvětloval.

Naproti tomu Eva Vasdekisová z Atén neodolala. Dálky – nedálky – přiletěla i s rodinou. Tlumočníka jsme nepotřebovali, protože hovořila česky. Tatínek je Řek, ale maminka pochází z Holic a sama Eva v Čechách strávila šest let, než se odstěhovali. „Dozvěděla jsem se o soutěži z řeckého časopisu pro umělce. Maminka moc trvala na tom, abych se snažila, a měla z mého úspěchu obrovskou radost,“ přiznala. „Já se vlastně sem vracím k části svých kořenů, přijela jsem ráda,“ uvedla mimo jiné a projevila obrovský zájem o město i jeho historii. Proto ji pak ředitelka muzea Miroslava Šandová, nad úspěchem akce spokojeností zářící, sama provedla expozicemi zařízení.

Přínos, který pro zdar bienále odvedlo muzeum celkově i doktorka Šandová, coby výkonná ředitelka bienále, zvlášť vyzvedl radní Baxa. Toho využil starosta Rokycan Jan Baloun. Poté, co předal Cenu města Marii Zavitsanou ze Řecka, která ji přijela převzít, měl pro zástupce kraje návrh. „Mohli byste paní ředitelce zaplatit služební cestu, aby nevyzvednutá ocenění předala,“ podotkl v žertu.

Z osmi hlavních cen bienále se pro tu, kterou udělil Revos Rokycany, dostavil ještě jeden držitel, a sice Karlovarák Eduard Milka. „Můj velký kamarád, mimochodem při druhém bienále získal hlavní cenu, mluvil o akci tak pozitivně, že jsem tuto přehlídku obeslal také. Už podruhé a pokaždé jsem získal cenu. Mám tedy k Rokycanům kladný vztah,“ sdělil, „a až získám tu hlavní, bude ještě kladnější,“ usmíval se. Vážně pak dodal, že přehlídka je velice sympatická tím, že je věrná klasickým výtvarným technikám. Není to jako na Grafice v Praze, kam míchají i počítačovou grafiku. Za to Rokycanské bienále zasluhuje pochvalu,“ mínil.

Pro čestné uznání si přijela také Jaroslava Spěváčková z Plzně. Výtvarnice, jež se podílí na desítkách krajských i celostátních výstav a spolupracuje s mnoha organizacemi, třeba mezinárodně působící Stonožkou. Mimochodem, s ředitelkou muzea smluvily do budoucna autorskou výstavu. Deníku řekla: „Udivilo mě, kolik mezinárodních umělců si tu svými díly dalo schůzku. Je to úžasné.“