VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Země, voda, vzduch... aneb po boku ochránce přírody

Rokycansko - Redaktorka Deníku se alespoň jeden den pokoušela zachraňovat svět.

15.3.2011
SDÍLEJ:

MONITORING NEJRŮZNĚJŠÍCH živočišných druhů, včetně průzkumu vodních toků, patří mezi každodenní činnost, které se Pavel Moulis, předseda ČSOP Rokycany, věnuje. Foto: Deník/ Klára Mrázová

Rokycansko – Během dopoledne proniknout pod vodní hladinu, vznést se do nebeských výšin a přitom stát pevně nohama na zemi. Že se vám tato slova zdají divná? Jste–li alespoň trochu zvědaví, vydejte se po stopách přírody se mnou.

MINUTY PŘED VÝPRAVOU „Připravte si nějaké dobré terénní boty,“ zněla jedna z prvních instrukcí, které jsem dostala. Protože mě život naučil, že do každého počasí a pro každou příležitost se hodí gumovky, navrhuji tuto netradiční obuv zvolit pro naše putování okresem. „No, gumovky to být můžou,“ sděluje úsměvně Pavel Moulis. „Ovšem pohorky by možná byly lepší,“ lehce radí. Po vyřčení tohoto typu obuvi se probouzí moje představivost a tušení, že z kanceláře asi zachraňovat zvířata nebudeme. A vskutku ne…

CESTOU NECESTOU „Pozor, směrem na Dobřív byla sražena srna,“ hlásí vysílačka. Bleskově nasedáme do auta a vyjíždíme za zraněnou zvěří. Vybavena všetečnými otázkami a fotoaparátem se díky zvolenému obutí cítím přeci jen trochu jistější v kramflecích. Rychlost jízdy se zvyšuje stejně jako moje tepová frekvence. „Ne vždycky se podaří zvíře zachránit. Někdy totiž podlehne těžkým zraněním,“ vysvětluje můj průvodce. Doufám, že tohle nebude takový případ, přemýšlím tajně. „Za chvilku jsme na místě, musíme prohledat okruh, kde mělo ke srážce dojít,“ podotýká Moulis. Redaktorské otázky jdou stranou, jde se do akce. „Vy prohledejte jednu stranu, já vyrazím na druhou,“ rozdává pokyny. Uvědomuji si, že s sebou bych kromě pohorek potřebovala i mačetu. Houští, kde srnu hledám, totiž dělá čest svému jménu.

Po krátkém a neúspěšném stromovém boji přicházím zpátky na silnici. „Nic jsem nenašla,“ odpovídám s trochou zklamání a trochou úlevy v hlase. „Tady jsou stopy od krve, musela zaběhnout někam sem,“ ukazuje Moulis směrem do lesa. „Barva (z myslivecké hantýrky krev zvěře) ale v příkopě končí,“ podivuje se Moulis. Začínám mít špatné tušení, že osud oběti srážky byl zpečetěn. Téměř po půlhodinovém usilovném hledání misi vzdáváme. „Zřejmě ji někdo zahlédl v příkopu a odvezl si ji,“ s politováním sděluje Moulis.

Podobné případy jsou na denním pořádku. Řidiči zvěř srazí, je–li potřeba, usmrtí ji a odvezou domů. Pochoutka nedělního oběda je pak zaručena. Za běžných okolností by lidé měli informovat místního myslivce nebo záchranáře. „To se ovšem děje málokdy,“ kárá motoristy. Mnozí si ani neuvědomují, že kromě trestného činu ohrožují i své vlastní zdraví. Sražený kus může být napaden parazity, kteří dokáží v lidském těle způsobit pořádnou neplechu.
Ačkoliv den nezačal příliš nadějně, záchranář úsměv ani optimismus neztrácí. Cestu krátí vyprávěním zajímavých příběhů, které během své dlouholeté praxe nasbíral. Nejenže jeho práce není stereotypní, ale stále jsou situace, jež ho mile překvapí. „Na Rokycansku se například poněkud nezvykle začal objevovat orel mořský,“ říká s nadšením.

Haliaeetus albicilla je vůbec největším orlem v Evropě s rozpětím křídel až dva a půl metru. V devatenáctém století u nás hnízdil docela běžně, poté na sto let téměř vymizel. Až po roce 1984 se začala objevovat znovu hnízda na Moravě.Nad hlavami se sice nevznáší orel mořský, ale zato ardea alba neboli volavka bílá. Upozorňuje nás, že od města už jsme pořádný kousek a nacházíme se v ryzí přírodě. Zastavujeme auto a chvilku jen pozorujeme. Kalnou oblohou prosvítají ranní paprsky slunce. Ticho se proměňuje v život. Ve vzduchu je cítit jaro.

Z krátkého bloumání jsme vytrženi dalšími povinnostmi. Krajinným putováním nás doprovází káně, které okolní louky a pole bedlivě střeží. Ještě teď se dravci stahují na podobná místa, aby zde ulovili potravu. „Nejsou tady přemnožení?“ ptám se se zájmem. „Tohle je běžný stav. Na jaře se dravci vrací do svých teritorií, nesoustředí se tolik na jednu dvě lokality, takže už nejsou tolik k vidění,“ vyjasňuje Moulis.

Právě výskyt podél komunikací je pro ně obrovskou hrozbou. Mohlo by se zdát, že post na vrcholu potravinového řetězce jim zaručuje bezpečí. Opak je pravdou. Jejich ´predátory´ jsou rychlá auta a nebezpeční řidiči. Při lovu jsou káňata, poštolky, krahujci a další smeteni, přičemž utrpí četná zranění. V tento moment nastupují ochránci přírody. Na místo srážky přijedou, s vysokým nasazením se snaží zvířeti pomoci. Pak ho odvezou do záchranné stanice, kde dělají maximum pro jeho přežití.

Více se dočtete přímo v Deníku na straně 10.

Autor: Klára Mrázová

15.3.2011
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Fotbalisté FC nezaváhali ani ve druhém kole krajského přeboru proti Horní Bříze.
5

Seveřané potrápili Rokycany

Ilustrační foto.

Po čtyřhře mužů se v Alejích představí rodinné páry

Nepojízdný kamion odřízl Rokycany

Rokycany – Trpěliví museli být motoristé, kteří projížděli v úterý odpoledne okresním městem. Na kruhovém objezdu u Železné se porouchal kamion. Doprava v centru zkolabovala.

Kracíkovi role učitele nevadí. Mladým pomůžu rád, říká útočník

Plzeň – Vytáhnout nahoru další mladíky. Úkol pro hokejového útočníka Jaroslava Kracíka, který se po návratu ze zahraničí chystá v mateřské Škodě Plzeň už na třetí sezonu.

Z pumpy v Mlečicích zmizel tabák i hotovost za 100 tisíc

Mlečice – Překvapení byli pracovníci čerpací stanice v Mlečicích. Poberta ukradl zboží i peníze.

Nominujte Deník v anketě Křišťálová Lupa 2017!

Nominujte Deník.cz do ankety českého internetu Křišťálová Lupa 2017! Díky vám bude mít Váš regionální Deník šanci dostat se do finálního hlasování v kategorii "Zpravodajství".

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení