Lomoz pásů, burácení motorů a salvy, k tomu slunce peroucí do všeho kolem. Vedro, prach a hlava na hlavě. To vše a navíc spoustu zábavy a lákadel pro vyznavače vojenství nabídl v sobotu Den pozemního vojska Armády ČR. Odehrával se na bývalém tankodromu u Strašic. Známá Bahna si nenechalo ujít téměř padesát tisíc lidí. Většinou dorazili auty a není divu, že ráno bylo za Dobřívem hodně těsno!

Mezi těmi, kteří jim podívanou připravili, byli i Miroslav Kaufner a Jiří Vejvančický z party kolem Muzea na demarkační linii v Rokycanech, které se s armádou na spolupořádání podílí. „Jsme tu už týden," uvedli v přestávce mezi přípravami na vystoupení (jednalo se o tři historické scény a defilé techniky). „Od pátku tu není k hnutí, ale to k Bahnům patří. Jen kdyby bylo o dvacet stupňů míň. Takové vedro tu nepamatuji, zato sníh po ránu ano," konstatoval Kaufner.

Horko v tanku, otéčku či rozpálených náklaďácích chlapům v zeleném nikdo nezáviděl. „A teď si představte, že tu máme i dobré duše, které nám v autě armádní polní kuchyně vaří na sálajících kamnech. Mají tam skoro padesát stupňů," líčili Rokycanští a přidali díky směrované Jaroslavu Mičkovi a Blance za sycení osmdesátky strávníků. Ve finále k Rokycanským přibylo na 150 členů spřízněných vojenských historických klubů, podílejících se na společných ukázkách.

Ve spojitosti s vedrem a lepícím se prachem okamžitě napadá i otázka: A co mytí? „Víte, medvěd se také nemyje a má sílu," zažertoval Kaufner. Hned ale dodal, že k dispozici je polní umývárna. „Vojáci tam pořád cisternou doplňují vodu. To, že je studená, teď přijde k chuti. Horší je to, když prší a obalíte se bahnem, které ani nejde dolů," mínil Vejvančický. „Někteří jsme si pořídili i campingové závěsné sprchy. Dvacetilitrový barel dám na sluníčko a večer je voda až moc teplá. Zvykli jsme si i na mobilnější zařízení v podobě petky s dírkami ve víčku. Osvě-žení z minisprchy tak máte pořád po ruce," poučil Kaufner. Zatímco jsme si povídali, každou chvíli se z kapesních vysílaček ozývaly pokyny. „To víte, bez spojení není velení," usmívali se hostitelé, „při akci takového rozsahu, jako jsou Bahna, to bez nich zkrátka nejde." I tak se ale bez dílčích porad neobešli, pořád bylo co řešit. Na techniku jsme ale slyšeli jen chválu, a to dostala zabrat pořádně. „Však jsme jí také věnovali stovky hodin času!" podotkl Vejvančický.

Ani vojáky, policisty a hasiče (Bahen se jich účastnilo na tisíc), nenechala technika ve štychu. Tím spíše pak nikomu nechyběla chuť ukázat, co umí, a diváci předváděné mistrovství ocenili. Osmihodinový program Bahen byl unikátem. I počasí dění přálo, kolem druhé drobný déšť zchladil vedro a snížil prašnost. I později sem tam skráplo, ale spíše příjemně.