Vznikne z ní krásná placka na klopu, která poputuje i se svým novým majitelem do Japonska. „Neumíme japonsky, oni zas anglicky, tak si to tak rukama a mimikou vysvětlujeme,“ popisuje komunikační strategii studentka prvního ročníku malířství na Zámečku Kamila Loučková. Funguje to ale výborně. V učebně uměleckoprůmyslové školy Zámeček v Plzni, kde tvořivé dílny probíhají, je ruch a šum, na přeskáčku zní angličtina, čeština i japonština.

„Probíhají tu zároveň tři tvořivé dílny, sochařská, malířská a výroba koláží, každý si může vybrat, na co má chuť,“ objasňuje ředitelka Zámečku Renata Šindelářová. V malířském ateliéru právě skončila Sora Murakami: „Je to tu moc zábavné. Měla jsem namalovat smutnou a šťastnou barvu. Smutná je samozřejmě černá a veselou jsem vybrala žlutou a červenou.“

Japonské děti dorazily na Zámeček díky pozvání Česko-japonské společnosti. Ta připravila pro dvacet šest dětí z Japonska relaxační týdenní pobyt v České republice. Jedná se o děti, které pocházejí z dvou nejvíce zasažených měst loňským zemětřesením.

„Děti z města Rikuzen-Takata a Ófunato v prefektuře Iwate ztratily veškeré své zázemí – domov, vzpomínky, ale často i rodiče a ostatní příbuzné. Jejich psychická rovnováha je narušena a my bychom jim rádi pomohli se vrátit zpět do života, zejména získáním pozitivní motivace, nových kontaktů a příjemných zážitků,“ vysvětluje zástupce Česko-japonské společnosti, Robin Šoén Heřman. Děti za svůj týdenní pobyt v Česku navštívily Prahu, venkovskou farmu a svůj poslední prázdninový den strávily právě v Plzni.

„Nejvíc se mi líbil Pražský Hrad a pak pobyt v české rodině. Tam jsem byla celý víkend a bylo to nádherné,“ sděluje své zážitky Sora Murakamí.

Všechny děti pocházejí z chudých rodin a v cizině byly úplně poprvé. Týdenní nabitý program je evidentně unavil, ale z očí se jim dalo číst: subarashi. Přeloženo: krásné.

Kateřina Kvasničková