Soudní síň s číslem 317 opět patřila aktérům kauzy Týček z minulého roku. Tehdy, konkrétně 5. června, došlo v drůbežárně k hromadnému úhynu slepic a křepelek. Situace se v místě vyhrotila do té míry, že muselo dojít i k definitivní likvidaci přeživších kusů. Před předsedu senátu okresního soudu Ivo Hrušku byli předvoláni další svědci, a to po tříměsíční pauze. Lednové líčení se totiž pro nemoc obžalovaného Tomáše N. neuskutečnilo.

Jako první předstoupil muž, který se měl o zvířata v objektu starat. Tedy krmit je, napájet, upravovat podestýlku… Do areálu údajně dojížděl pravidelně v doprovodu otce obžalovaného, který měl chov oficiálně napsaný na svoji firmu. To do té doby, než zemřel. Od toho okamžiku spolupráce svědka skončila, protože se neměl do Týčku jak dopravit. Otec Tomáše N. ho totiž za prací vozil. „Dostával jsem za to slepice, které jsem měl k jídlu a občas i dvě stě korun měsíčně jako odměnu. Mě to stačilo," prozradil soudci první ze svědků, který vypovídal i o poměrech v budově a péči o zvířata.

Jasno o situaci měli zástupci veterinární správy, kteří se k soudu dostavili. Neplánovaně tak vypovídal i přímý nadřízený svědka Machatého (jinak inspektora Krajské veterinární správy KVS), který měl případ prakticky od počátku na starost. Ten uvedl, že počínání a stav chovu jasně naplňoval skutkovou podstatu týrání zvířat a popsal průběh jednání, či spíše nejednání s Tomášem N. V kritické dny, kdy se zjistil hromadný úhyn a rozhodovalo se o utracení zvířat, s úřady ani policií nekomunikoval a ani nejevil zájem. „Některá zvířata byla v pokročilém stádiu rozkladu. Z některých zbyly jen skelety. Bylo tam i množství těch, které byly prakticky mumifikovány vysušeny. To odpovídá době úhynu zhruba před měsícem. Zbylá zvířata přežívala snad jen díky kanibalismu," prozradil nadřízený Machatého.

Více v dnešním vydání