Lucie: Přivezeme do Plzně nejsilnější aparaturu Evropy

Za kapelu mluvil její klávesák a manažer v jedné osobě, hudebník Michal Dvořák.

V Plzni se představíte na jediném samostatném open–air koncertu, zároveň jej označujete jako open-air desetiletí, proč jste si k takové akci vybrali právě Plzeň?
Hlavním důvodem byl obrovský tlak fanoušků. V Plzni není z technického hlediska ideální hala pro náš koncert, máme tam totiž dost elektroniky a hydrauliku. Tyto věci zase nesnesou venkovní podmínky. Zájem fanoušků a promotérů byl ale tak velký, že jsme se nakonec rozhodli pro uspořádání koncertu právě zde pod širým nebem.

Vystupovali jste zde několikrát, sami se netajíte tím, že na koncerty v lochotínském amfiteátru máte nejlepší vzpomínky.
Na vystoupení v Plzni máme opravdu nejlepší vzpomínky a koncert v amfiteátru byl vždy náš největší open air. Atmosféra byla skvělá, a proto jsme se rozhodli uspořádat tam závěr turné, takový happening se vším všudy.

Když se vše zadaří, atmosféra na koncertech v amfiteátru je vždy perfektní, ne?
To je bez debat. V plzeňském Lochotíně kapela Lucie odehrála dva legendární koncerty – jeden s programem k desce Dobrá kočzka, která nemlsá a druhý se symfonickým orchestrem na turné k albu Lucie v Opeře. Na tyto koncerty členové kapely velmi rádi vzpomínají, a proto pro nás volba místa, kde se koncert pod širým nebem odehraje, byla předem jasná.

V čem jsou legendární?
Přišlo na nás patnáct tisíc a když s vámi zpívají písně od začátku do konce, to je vždy zážitek. Na jednom koncertě v Plzni dokonce třikrát vypadl proud a David Koller nechal z rozpadajícího se pódia donést dřevo a udělali jsme si tam táborák a s kytarami jako na Portě jsme uřvali celý amfiteátr. Je to jeden z nej-emotivnějších zážitků, co jsem kdy na koncertě zažil. Ostatně v Plzni máme dost hudebních kamarádů, když jsem měl svou první kapelu, na turné jako předskokany nás tehdy vzala plzeňská Odyssea. Skupinu Alice jsme vzali na československé turné jako předkapelu a s Mersíkem se vídáme také často.

Lišily se nějak přípravy na koncert v Plzni ve srovnání s těmi halovými?
Lochotín je bohužel v de-zolátním stavu, ale díky tomu, že se Plzeň stala Evropským hlavním městem kultury 2015, tak jsme se dohodli s magistrátem, že amfiteátr bude tak dobře připraven, aby zvládl zátěž tohoto obřího koncertu. Chceme, aby tam bylo bezpečno, aby se dalo dohromady hlediště a nikdo si tam neroztrhl nohu o zničené lavičky. Byla to naše podmínka, aby tam bylo bezpečno. A pódium a zázemí si také zaslouží rekonstrukci. Bohužel však nesnese zatížení hydrauliky, kterou vozíme na turné, ale zato tam bude nejmodernější a nejsilnější zvuková a světelná aparatura, která je v Evropě k mání, a o pyroefekty také nebude nouze!

Více o minulých koncertech v Plzni naleznete zde.

Na pódia jste se vrátili po deseti letech, kdy přišel ten impulz to dát znovu dohromady a vyjet na turné?
Ten impulz není jeden, je to vlastně celá dvouletá geneze. Byl to jednak sílící tlak fanoušků na nás jednotlivce. Naše soukromé projekty navíc nikdy nedosáhly takové popularity, jako měla skupina Lucie, a hlavně opadly antipatie, které jsme mezi sebou před lety měli. Ponorka byla tehdy zapíchnutá na dně Mariánského příkopu v jeho nejhlubším bodě a nebylo to řešitelné. Časem ledy povolily a ponorka, která vznikla v době, kdy jsme spolu trávili celé dny, týdny, měsíce a roky společně, opadla. Vždy jsme pracovali na sto procent a prostě se tam vzájemné problémy logicky časem nakumulovaly na neúnosnou míru, to je ale teď naštěstí pryč. Ale takových případů v hudební historii naleznete mraky.

Proč jste se rozhodli vyjet na turné právě v této sestavě, tedy vy, PBCH, Koller a Kodym? V Lucii se vystřídalo více muzikantů, proč jste je neoslovili například na hostování v některých písních?
Vyrážíme v základní a nejslavnější sestavě. Jako host, ale spíš jako náš synovec a Davidův syn s námi jede bubeník Adam Koller, na generálkách ještě přibylo dívčí kvarteto s violoncelly. Nechtěli jsme z toho dělat přehlídku hostů, co prošli skupinou. Jako speciální host se k nám možná v Plzni přidá Lenka Dusilová. Tedy pokud bude po porodu tak rychle ready!

Přesto vám spoustu lidí předhazuje, že se vracíte, abyste vydělali co nejvíc peněz…
Víte, v době facebooku 
a všemožných diskuzí si pod každým názorem můžete přečíst dalších sto padesát podobných a dalších sto padesát nesouhlasných názorů. Není třeba polemizovat, zda se vracíme kvůli penězům, stačí se přijít podívat a názor si uděláte sami. Už v době, kdy jsme absolvovali zvukové zkoušky v O2 Aréně, kde bylo zhruba tři tisíce lidí, tak tam byla atmosféra jako na velkém koncertě. A to jsme nejeli na sto procent a všechny efekty nebyly kompletní. Užili jsme si to i s chybami, co k tomu patří. Samozřejmě, jsme rádi, že spolu hrajeme, je to naše zaměstnání a neděláme to zadarmo. Takže pro peníze hrajeme také, ale rozhodně to nebyl ten hybatel, který nás dal znovu dohromady.

Na pódia se však vracíte bez nového materiálu nebo se něco nového rodí?
Troufám si říct, že naděje umírá poslední. Absolutně ale netuším, jak to bude dál. Na současném turné pracuji zhruba dva roky a maximálně se teď soustředíme na to, aby to vyšlo, a zabere nám to sto procent veškerého volného času. Na desce jsme vždy pracovali minimálně půl roku nebo rok, půl roku jsme pak točili a mixovali. To je péče, kterou je třeba každé desce dát. Dvanáct písní, které se na desku dostaly, vždy prošly sítem, kdy na začátku bylo třeba padesát demo snímků, které jsme postupně vyházeli. Jinak se to dělat nedá a teď rok na práci na desce fakt nemáme.

Počítáte i s tím, že se na váš koncert vzhledem k absenci nového materiálu vypraví především pamětníci nebo pozorujete, že i mladší ročníky, kteří úplně vaší éru nepamatují, se stávají vašimi fanoušky?
Když jsme hráli na filmovém festivalu v Karlových Varech, tak tam byla většina lidí ve věku třeba osmnáct až pětadvacet let. Samozřejmě to bylo dáno festivalem, ale minimálně prvních deset řad znalo písně nazpaměť. Asi to mají od rodičů nebo nevím, kdo jim to do hlav nacpal. V rádiu přeci jen v poslední době moc nehrajeme a klipy taky nijak často neběží. Ale gró návštěvníků na koncertech bude nejspíš z doby, kdy jsme aktivně hráli.

Zase po tolika letech a koncertech víte zaručeně, co za písně na fanoušky funguje, takže předpokládám, že máte jasno, co budete hrát?
Příprava koncertů je náročná po technické stránce, například filmové projekce se připravují pod dohledem režiséra Tomáše Mašína více než rok a to bez setlistu prostě nejde. Třeba nějaká píseň vypadne, nebo nás napadne něco extra do přídavku, ale vetší změny rozhodně neplánujeme. Rozhodně se můžete těšit na 90% z CD Best Of.

K tomu se váže i vaše forma, která se, vzhledem k několika vystoupením, která jste měli, dost zlepšuje, cvičíte tvrdě?
Všichni jsme ve skvělé muzikantské kondici, neboť máme naše soukromé projekty a dost hrajeme i mimo Lucii. To bylo znát už na prvních zkouškách. Ale než si kapela znovu sedne a začne fungovat jako jeden organismus, aby byl výkon stoprocentní, tak to trvá třeba půl roku. Dva měsíce jsme intenzivně zkoušeli, šest dní v týdnu a několik hodin denně a myslím, že je to na výsledku slyšet. Už nemáme moc rezerv, které bychom měli dohánět. Člověk občas zapomene část textu, protože máme v hlavách přes dvě stovky textů a v tom stresu a náročné dramaturgii koncertu, aby nás něco nepřestřihlo, nepřeřízlo nebo nepřefiklo, případně neupálilo nebo nevystřelilo do vesmíru, to je téměř logické. Ale to se nám stávalo i před deseti lety.

Jako kapela se vracíte právě po deseti letech, za tu dobu se toho v hudebním průmyslu dost změnilo, i když vy sami jste z toho nevypadli. Loni jste zpřístupnili své skladby digitálně přes iTunes, je možné je poslouchat přes streamovací službu Deezer, jak vnímáte tyto výdobytky, které v době, kdy Lucie vydávala desky, nebyly?
Myslím, že je to stejné, jako když byly vinyly, pak kazety a cd. Je to technologický vývoj, a jestli to bude tak, že si budete kupovat desky, nebo je pouze sdílet přes nějaké úložiště, to je vše vize budoucnosti. Sami lidé si určí, co přežije. Stejně jako přežila VHS kazeta, zatímco Betacam, která byla menší a měla lepší formát, neuspěla. Vše určí trh a poptávka lidí. Masová digitalizace muziky je nevyhnutelná a tak to prostě je. Problém je, jak z toho dostávat peníze, které jste do pořízení nahrávek vložil! Produkce alb je dlouhodobá a finančně náročná činnost, a pokud budou skupiny a autoři odkázáni pouze na příjmy z koncertů, bude bohužel spousta projektů stagnovat nebo si nebudou moct dovolit ty nejlepší studia a technologii, které jsou k dobrým nahrávkám potřeba. Hudba se pak stane něco jako mikroténový sáček na rohlíky s životností a použitelností osm hodin. To, co chce Pirátská strana, je demagogie. Je to jako když nezasajete pole a pořádně jej nepohnojíte, pak vám nic pořádného kromě plevele nevyroste. Když budete dělat muziku zadarmo, nebudete to dělat tak dobře, protože se budete muset živit jinou prací a nedáte tomu tolik času, kolik si proces nahrávání zaslouží. To jsou spojené nádoby. Ale jsem optimista a všechno správně vykrystalizuje, tak jak si určí posluchači.