Jak vlastně pracují lidé, se kterými se často potkáváme? Co jim jejich práci znepříjemňuje a proč se pro ni rozhodli? Po předchozích rozhovorech s řidičem tramvaje, strážníkem městské policie nebo výpočtářkou ze Škody Power přinášíme rozhovor s poštovní úřednicí. Lenka Raunerová pracuje za přepážkou Pošty v Solní ulici. Její práce se pozná i podle toho, jak mluví. Rychle a ze začátku v krátkých a výstižných větách. Když říká, že se snaží být za každých okolností na klienty pošty milá, nejde jí to nevěřit.

Čím jste chtěla být jako dítě? Co bylo tehdy vaše vysněné povolání?
Chtěla jsem být porodní asistentkou. Ale protože nesnáším krev, tak to trošku padlo. (smích)

A jak jste se vlastně dostala na poštu?
Dělala jsem poštovní školu. Baví mě práce s lidmi, takže to v podstatě bylo jasné.

Co vás na vaší práci baví? Jsou při ní i chvíle, kdy vám vaše práce dělá radost?
Když mohu lidem poradit a klienti jsou spokojení, to člověka potěší.

A naopak je něco, co je na vaší práci nepříjemné?
Tak zase ti lidé. Když přijde někdo naštvaný, nadává a jde se na poštu vykřičet, tak to vám pak zkazí celý den. Vy se snažíte zůstat slušná, ale ti lidé jsou někdy zlí. Pracuji tu deset let, a že mě někdo vytočil (a to se málokdy nechám) se mi stalo asi třikrát. Ale milejší klienti převažují a já se také snažím být milá.

Jak vypadá váš pracovní den? V kolik musíte přijít do práce a co jsou všechno vaše povinnosti?
Máme práci na směny. Ranní a odpolední nebo jsou ještě takové mezisměny, kdy se přepážky otvírají postupně a pak zase postupně zavírají, aby jich bylo v největším náporu co nejvíc otevřených. Tím, že jsme velká pošta, tak já opravdu jen od lidí věci nabírám a další kolegové je zpracovávají. To ale na menších poštách funguje jinak.

Co je lepší, dělat ranní nebo odpolední směnu?
Já jsem docela ráda, že se to střídá. Na ranní musíte dřív vstávat, ale zase jste třeba dříve doma, takže všechno má své výhody a nevýhody. Víkendy máme jen jednou za měsíc, buď sobotu nebo neděli, takže si nestěžuji. Máme také půlhodinovou přestávku na oběd. Když je ale termín výplat a je tu hodně lidí, tak se to musí posouvat a stalo se i, že jsme na oběd neměli čas. To se ale stává zřídka.

Jako zákazník vnímám takový nával třeba před Vánoci…
Mohu porovnat, že jsem tu přes deset let a ty Vánoce ubývají. Dřív jsme dělali i po směně, dnes je to v pohodě. Řekla bych, že je to tak čtvrtina toho, co bývalo.

Setkala jste se někdy s nějakým kuriózním požadavkem od zákazníka? Děje se na poště občas něco neobvyklého?
Většina zákazníků jde přímo a také vědí, co chtějí. Kuriózní bývá, jen když někteří shánějí sociální dávky… To je docela zábavné a to tu máme taky docela často. (smích)

V jakém smyslu je to kuriózní?
Takoví ti zvláštní lidé, když tu shánějí složenky a vyřvávají, že jim peníze nepřišly včas. Jako kdybychom za to mohli. Tak to je tu asi nejzábavnější.

Vzpomenete si, že by někdo u vás podával dopis, který šel do nějaké exotické destinace? Kam od vás šel nejdál?
Dominikánská republika, Spojené státy. Zkrátka pošta odsud jde do celého světa.

A jak funguje při práci koordinace s kolegy?
Já poštu vezmu, zpracuji při podání. Potom dopisy odkládám, předávám je kolegům, kteří je razítkují, třídí a pak to jde dál na přepravu do Křimic.

Za přepážkou je ale i kasa. Jak to funguje s ní?
Musíte být hodně obezřetný. Párkrát se kolegyním stalo, že jim dost chybělo, a to se pak musí uhradit ze svého. Ráno si objednáme příděl, vyfasujeme peníze, to je každý den stejná částka. Večer nebo odpoledne, když končíme směnu, peníze odvedeme a musí přesně sedět stav pokladny a odevzdané částky. Pokud to nesedí, je to potom problém.

A měla jste někdy manko?
Jednou. A taky jsem jednou vyplatila pánovi o deset tisíc víc, ale pán byl naštěstí zlatý. Já jsem si tipla, kdo to mohl být, a peníze mi vrátil.

To vám asi dost zatrnulo, ne?
No hrozný. To vás úplně poleje horko a nevíte co. Ale tím, že jsem ten den měla dvě vysoké výplaty, tak jsem si ty lidi dohledala a pán byl opravdu hodně slušný a řekl, že má o deset tisíc víc. Tak jsem si pak pro ně jela. To mi spadl obrovský kámen ze srdce.

A že byste měla v pokladně přebytek? Nechávají lidé na poště drobné jako spropitné?
Lidé je dávají hodně málo. Do dvacetikoruny si je můžeme nechat, ale nad tuhle sumu se to odvádí jako přebytek.

Chodí k vám sběratelé, kteří trvají na orazítkování známky?
Sběratelé chodí, ale chodí hlavně k obchodní přepážce, kde známky studují, a třeba pak chtějí jen prostřední známku z celého archu. Dokážou tam hodiny sedět a studovat. Anebo chodí do ceninové pokladny. A když přijde k přepážce filatelista, chce razítko a hezkou známku. Měli jsme příležitostné razítko, tak to pak lidé z celé republiky posílali zásilky a označovali je, kde je chtějí orazit. Tužkou křížem vyznačeno, kam má přijít razítko. To se pak zase posílalo zpátky.

Co děláte ve svém čase? A máte nějaké koníčky nebo záliby?
Volný čas určitě máme. Tím, že děláme na směny, volný čas máme. Mám psa, jezevčíka, to je můj největší koníček. Rodina. Teď čekáme miminko, to bude také asi můj koníček…