„Sabina je prostě náš mazlíček. Je to takové zlatíčko, že si ji hned zamilujete. Tím těžší bylo vyrovnat se se situací. Šla s tetou na procházku, vrátily se a fenka, jindy tak veselá a hravá, si lehla a nejevila nejmenší zájem o okolí. Bylo vidět, že je jí hodně špatně," líčila v zastoupení příbuzné Jaroslava Trykarová z Oseka. Tím okamžikem začal boj o život psího kamaráda a měsíce beznaděje.

„Vydali jsme se s fenkou raději hned k doktoru Uzlovi. Mezi lidmi totiž panovalo podezření už na tři otrávené psy. Nechal si ji tam a my odjížděli s tím, že stav je kritický," vyprávěla Trykarová. Z fenky posléze vyšla černá natrávenina, ale stav se nelepšil. Ležela netečně, zhublá…

„Pejsek byl ve velmi těžkém stavu, došlo i k totálnímu ochrnutí svalů," potvrdil doktor Uzel.

Nicméně podezření lidí z Oseka se nepodařilo potvrdit, návnada nebyla nalezená a z biochemických a krevních testů se nedala příčina jasně prokázat. „Sabina dostávala povzbuzující prostředky, vita- minové injekce, potom se pomalu začalo s podáváním masových vývarů. Péči, jakou dostala, to se nevidí. Doktor s obě- ma sestřičkami se jí úžasně vě- noval. Přesto posléze došlo i na rozhodování, zda pokračovat či jí pomoci odejít," popisovala Jaroslava. Paní Krátká však, navzdory nákladné rekonvalescenci, o tom nechtěla ani slyšet. „Penězi se prostě její život nedá poměřovat," vymezila se jasně. Také doktor věřil v to, že stav pacientky není beznadějný. Na jeho slova došlo a fenka se pomalu mohla na víkend vracet domů. „Vždycky nám ji přinesl do auta, nohy ji neunesly. Známí nevěřili, že ještě vstane. Pak nastal den, kdy doktor došel k autu a oznámil, že dnes nám ji nepřinese. Než jsme si ale stačili oznámení přebrat a u- padnout do šoku, stála ve dveřích. ´Ona totiž už ten kousek zkusí dojít,´ usmíval se doktor. Odvezli jsme si ji domů a už jen dojíždíme na kontroly," konstatovala Jaroslava.