Tvořivá dílna byla samozřejmě spojená i s další zábavou a odehrávala se na různých místech, aby pro malé účastníky byla zajímavější. Vedení si vzala na starost Martina Beranová, ale pomáhali jí dva mladí odborníci bratři Matěj a Šimon Forejtovi.

Matěje, který nyní studuje filmovou teorii na Karlově univerzitě, k jeho životní cestě přivedlo právě animování. „Začínali jsme s bratrem v dílnách, jako je tahle, a už jsme u toho zůstali," usmíval se. Animace je pořád jeho koníčkem. Tvoří, účastní se soutěží a vyhrává. Šimon se vydal jinou cestou, ale je často spolutvůrcem bratrových filmů.

My jsme malé umělce, jimž se trojice vedoucích věnovala, zastihli při navrhování titulků k vyrobenému filmu. Vznikaly technikou ploškové ani-mace. Tentokrát se jednalo o součinnost všech. Jinak se ale nejdříve pustili do díla rozdělení do malých skupinek, po dvou až třech. Nejprve zvládali drobné etudky, aby si všechno vyzkoušeli. Poté, co si vymysleli krátký děj a dohodli se na jeho zachycení, jeden zastával práci u počítače, druhý snímal záběry fotoaparátem. „Pracovali jsme ponejvíc v klubovně DDM, ale děti si vyzkoušely i některé techniky animace v přírodě. Třeba u předmětů nalezených v lese to byla práce na způsob land artu, ale také časosběrné snímání venku, například plujících mraků," objasňovali k tomu střídavě Matěj se Šimonem.

„Mně se moc líbilo, když jsme dělali ten domeček se šmoulou," upozornila Danielka Beranová. „Byl kouzelný, na záběru to vypadá, jako kdyby rostl sám," vzpomínala. „Ve skutečnosti je to ale jenom postupně nasnímané tak, aby výsledek vypadal, jako když se věci tvoří samy," objasňovala její sestra Šárka. Barča Cubrová dodala, že zajímavý je i záběr, jak skřítek jí jablko. Doopravdy ho konzumovali sami a postupné ubývání zachycovali. Tím ve výsledku dosáhli iluze, jako když si na jablíčku panáček opravdu pochutnává.

„Děti se přesvědčily, že musí vynaložit spoustu práce. Třeba zahrnovala i celodenní činnost a pak ve finále vydala na pěti, ojediněle až patnáctiminutový záběr," konstatova-la Martina. Vedle cvičných etud se také společně pustily do vytváření filmu a nazvali ho Cesta do budoucnosti. Inspirovali se trochu u Zemana, ale dodaly vlastní nápady.

„Všichni byli moc šikovní, bavilo je něco nového si vyzkoušet," hodnotil Šimon. „Nakoukli do tajů výroby animovaných filmů a myslím, že teď se budou dívat na večerníčky s větší úctou, když poznali, jak se to dělá a co to stojí úsilí," dodal Matěj.

„Animování mě baví a chtěl bych se jím dál zabývat. Je k němu ale kromě dobrého foťáku třeba i speciální program. Budu si ho teď určitě přát k nějakému blízkému výročí či Vánocům," sdělil nám závěrem Matěj Hrdinka.