VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Radomír z Třemošné se stal Robinsonem

Rokycany, Třemošná - Muž z Plzeňska si několikrát sáhl na Filipínách na dno

20.1.2017
SDÍLEJ:

RADOMÍR ŘEZANINA byl na ostrově ve Filipínách.Foto: Foto: archiv rodiny

Tisíce obyvatel republiky v současnosti usedají k televizním obrazovkám. Reality show Robinsonův ostrov je příběh osmnácti lidí, kteří bojují o výhru dva a půl mi- lionu na pustém ostrově ve Filipínách. Radomír Řezanina z Třemošné se stal jedním z nich. Ze čtyř tisíc uchazečů postoupil. Jak sám tvrdí, už jen to, že se tam dostal, bylo pro něho výhrou.

„Přihlašoval jsem se na základě reklamy, která běžela v televizi, a to dva dny před uzávěrkou. Důvod byl jasný. Kdo by neznal knížku z dětství a příběh Robinsona Crusoa? Snad každý jsme to dobrodružství chtěli prožít a zjistit, jaké by to bylo. Já sám chtěl vědět, jaké má člověk limity, co dokáže vydržet, a to nejen fyzicky, ale hlavně psychicky," vzpomínal na začátky před soutěží Radomír.

SNY A VÝZVY

„Výzvy, sny a dobrodružství provázejí celý můj dosavadní život. Třeba mým velkým snem bylo profesionálně lyžovat, což jsem si plnil až od 25 let. Za deset let, které jsem ve sjezdovém lyžování strávil, jsem se dostal do dva- cítky nejlepších sjezdařů v naší zemi. Sice jsem se ne-podíval do světového poháru, ale i tak jsem reprezentoval ve sjezdu na mezinárodních závodech. Největší výzvou pro mne byla olympiáda, kterou jsem si bohužel nesplnil ani přestupem do jiné země (Lesotho), a to díky změně tamní politiky. Už jen samotné závody, byly výzvou…nemít strach a dojet ve zdraví do cíle," vyprávěl. „Kdo nezažil, nepochopí. Takže v pětatřiceti letech jsem ukončil kariéru závodníka a na trénování dětí u Petra Záhrobského mladšího v jeho akademii, kde jsem vydržel tři roky. No a teď mám dva roky výzvu v podobě jednatele v jedné firmě. Vzhledem k tomu, že už jsem neměl tolik vzrušení a adrenalinu, tak Robinsonův ostrov byl jednou z největších výzev mého dosavadního života. I když jsem neměl žádnou představu do čeho jdu. Jen tušení," uvedl Radomír.

CESTA DO SOUTĚŽE

„Cesta mezi osmnáct „vyvolených" ze čtyř tisíc uchazečů trvala přibližně tři měsíce. Od základních castingů, kde jsme se popisovali, probíhající kamerové zkoušky, až po velmi těžké fyzické a psychické testy. Musím uznat, že přihlášení do soutěže bylo trošku sobecké rozhodnutí, ale schválené od manželky. Přece jen odlétáte na dva měsíce a tudíž veškerá starost, zůstává na bedrech ženy. Děti věděly, že někam odlétám a že se tak brzo nevrátím, ale vůbec nevěděly kam a proč. Hlavně starší desetiletý syn to těžce nesl. Věřte mi, že ani pro mne to nebylo jednoduché a že při loučení, ukápla i nějaká slza. Chtěl bych jim touto cestou moc poděkovat za statečnost a mé paní za to, že to vše skvěle zvládla a je nejen úžasnou mámou, ale i manželkou.

OSTROV

Před odletem prošli účastníci soutěže důkladnou zdravotní prohlídkou a očkováním…

„Už jen to, že jsem se na ostrov dostal, bylo pro mne vítězstvím… Od prvního dne na ostrově, to bylo velmi náročné. Jste vytrženi z reality domova, máte jen pár věcí na přežití a oblečení. Vše se odehrávalo v letních měsících, ale na Filipínách bylo období dešťů a když nepršelo (pršelo někdy i několik dní v kuse, a to byla pak i zima), bylo zhruba kolem padesáti stupňů na slunci a velká vlhkost. Pro mě osobně, bylo nejhorších prvních osm dní. Než si tělo zvykne na tamní podnebí, na to, že nemá jídlo, na různé nástrahy v podobě tamní havěti a taky nejjedovatějšího hada na světě Valo Valo, proti kterému neexistuje sérum a do čtyř hodin po uštknutí umíráte. Ale to se díkybohu nikomu nestalo. No a pak samozřejmě „spolubojovníci", které jsem neznal a nevěděl, co od nich očekávat a taky velmi fyzicky namáhavé soutěže," popisoval první dny na ostrově. „Nikdo, kdo to nezažil, si nedokáže představit, jaké to je, když zapadne slunce a probudí se džungle. První dny jsem nebyl vůbec schopný usnout a probděl i celou noc. Po pár dnech, je člověk už tak apatický, že už to neřeší a chodí bos. Věřte mi, že telefon a jiné vymoženosti dnešní doby, vám tam nechybí, ba naopak, je dost příjemné si od toho všeho odpočinout. No a kdyby náhodou jste je měli, tak byste je velmi rádi, vyměnili za kus žvance nebo třeba kartáček na zuby. Ovšem co mi chybělo nejvíc mimo jídla, byla rodina. Nemáte s nimi žádný kontakt a ani oni neví, co se s vámi děje," vysvětloval Radomír. „Není vlastně vůbec žádný kontakt s civilizací. Ani štáb, který tam s námi byl, mimo reportérů, kteří s námi dělali rozhovory, nesměl promluvit. To, že jsem nevěděl o rodině, bylo pro mne nejhorší a nejvíc mě psychicky vyčerpávalo. Když jsem ještě závodil, tak jsem býval dost často z domova, ale vždy jsme byli v kontaktu. Tak dlouho z domova bez kontaktu jsem ještě nebyl. Má rodina, děti jsou pro mne vším," pokračoval ve vyprávění.

„Abych řekl pravdu, tak jsem vůbec netušil, že tahle hra, je především založená na intrikách a pro někoho, jako jsem já, kdo je tak vychován a snaží se celý život „hrát" pokud možno čestně a fair play, byl docela očistec. Je až pozoruhodné, co jsou lidé pro peníze ochotni udělat. Jak já říkám, tak jak se člověk chová při hře, tak se chová i v osobním životě a naopak. Samozřejmě, že velkou výhodu měli ti mladí kluci, kteří sledovali americkou verzi Survivol. Jejich celoživotním snem bylo dostat se na ostrov a měli to nastudované do detailu. Takže „hráli" už od samého začátku. Kdo jak „hrál" či intrikoval, mohou diváci posoudit sami. Já osobně, jsem tam získal dvě cenná přátelství, která udržuji i po návratu domů. V krizi se totiž vždy pozná charakter člověka," uvedl.

ZTROSKOTÁNÍ

„Určitě bych nikdy nechtěl ztroskotat na pustém ostrově, ale aspoň jednou za rok, bych doporučoval na pár dní žít na takovém ostrově bez všech těch vymožeností, co dnes máme k dispozici. Člověk má hodně času o sobě přemýšlet, spoustu věcí přehodnotit, srovnat si to v sobě a vážit si i těch nejnormálnějších věcí, jako je třeba zubní kartáček. No a v neposlední řadě, kdo má za život možnost si utrhnout a ochutnat opravdový banán, ananas či kokos?" sdělil Radomír.

NÁVRAT

„Při návratu do reality jsem měl smíšené pocity. Strašně se těšíte domů, za rodinou, ale taky víte, že je dobojováno, že dobrodružství skončilo a vracíte se do džungle velkoměsta a možná mezi větší nástrahy, než byly tam. Přiznám se, že první co bylo, byl telefonát domů. Krásný pocit, když je slyšíte na druhé straně, že jsou v pořádku. Opravdu velká úleva. No a pak moje milovaná káva a asi bych neměl zde kvůli mládeži, ale i cigaretka. Vzhledem k tomu, že byl nedostatek jídla a tělo si odvyklo, trvalo dlouho, než jsem začal jíst pravidelně a normální porce. No a přílet domů, setkání na letišti bylo velmi emotivní. Ještě dlouho jsem byl na vlně ostrova a trvalo nějaký čas, než jsem se dostal do reality. Ale je pravdou, že od té doby, se na spoustu věcí dívám s nadhledem, hodně jsem se uklidnil a vážím si i víc obyčejných věcí," uzavřel Radomír.

MANŽELKA

Manželka Soňa neměla po celou dobu také možnost kontaktu. „Uteklo to strašně rychle a to hlavně díky tomu, že se toho v té době dělo strašně moc. Oba naši synové přestupovali na nové sportovní školy, do toho tréninky, soustředění nebo zápasy, které se klukům dost často kryly. Takže jsem lítala dost. Ráda bych poděkovala babičkám za jejich občasnou pomoc. Moc si toho oba vážíme," svěřila se Soňa, manželka Radomíra.

„Mladší syn mě zaměstnával o trochu více. Měl totiž strach, že také někam na tak dlouho odjedu, takže mě chtěl mít pořád na očích. Nejhorší byly ale večery. S Radkem jsme zvyklí si hodně povídat a probírat, co se ten den dělo. A teď najednou osm večer, děti ve svých pokojích a všude ticho. Nemůžete vzít telefon a zavolat co a jak se děje. Jsme všichni rádi, že je to za námi a Radek má zkušenost s tím, jaké to je ocitnout se na pustém ostrově," uzavřela.

Jak celá soutěž dopadne, samozřejmě prozradit nemohl. Necháme se překvapit. Důležité je, že se ve zdraví a v pořádku vrátil k manželce a dvěma dětem.

Autor: Jana Vaníková

20.1.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Fotbalisté Mýta podlehli Tachovu

Ilustrační foto.

U Rokycan našli v lese oběšence

Vondráčková se chystá do Liblína

Liblín – Sobotní slavnosti městyse Liblín začínají v poledne. Na nádvoří koncertuje dechovka Pavla Saka, vystoupí malí hasiči z Němčovic i uživatelé DSS, zazní muzikálové melodie a od 18 hodin zpívají Andílci.

Pěstujeme olivy

I u nás se dají vypěstovat olivovníky. Můžete je mít i doma, vždyť naprosto nejlepší pro naše podmínky je jejich pěstování v květináčích. A tak se jich nebojte a pojďme společně na to.

Část Soukenické bude od 17. do 23. srpna zavřená

Rokycany – Týdenní zkouška trpělivosti čeká od zítřka motoristy v centru okresního města. Od 17. do 23. srpna bude úplně uzavřena ulice Soukenická v úseku od Nerudova náměstí s křižovatkou Raisova až k mostu přes Klabavu. Důvodem frézování a pokládky živičného krytu.

Házenkářské naděje vyrazí na Šumavu

Rokycany – Házenkářské naděje HK Rokycany jsou v přípravě na sezonu hodně aktivní. Starší a mladší žáci odjíždějí ve druhé polovině srpna na soustředění do šumavského Rohanova.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení