To by nebylo ještě tak zvláštní. Běžný pracovní den a běžná práce. Napsat o tomto závodníkovi článek není pro mě problém. S kolegou Martinem nabíráme známého, který to zprostředkoval a jedeme mezi Líšnou a Jablečno.

Při příjezdu vidím auto svých snů. Mini Cooper. Jenže, ten můj vysněný automobil je pořádně vytuněný, krásný a má zkrátka všechno to, co jsem si představovala. Po každé testovací jízdě jej hned prohlédnou a zkontrolují, zda je v pořádku. Pak už jen technici pronesli: „Tak, kdo jede? Paní novinářka?" Z hrůzou vytřeštím oči, nicméně souhlasím. Bylo mi hloupé říct ne. Třesu se strachy. Martin (kolega) mě ještě uklidňuje, ať se nebojím. Dostávám kuklu přes hlavu a následně helmu, ve které nic neslyším. V tu chvíli přichází Václav Pech. Podáme si ruce a já jen hlesnu, že jsem Jana. To už mě ale odvádí do auta, kde mě pořádně připoutají a napojí mi na helmu mikrofon. Auto je nízké, skoro nevidím přes palubní desku. Pásy drží dost pevně. Vašek mi ještě vysvětluje, co se mnou bude jízda dělat, na co jsou všechna tlačítka a jak musím držet hlavu při brzdění, protože ta jediná je pohyblivá. Samozřejmě chyt-ře na vše kývám. Z normálně upovídaný ženský jsem najednou němá. „Pojedu tak na sedmdesát procent. Víc ne," uklidňoval mě závodník. No nevím, jestli to k něčemu je. Pomyslela jsem si. První zatáčky byly pomalé. Říkám si: „V pohodě to dáš, jede fakt opatrně." Pak to ale přišlo. Vyjeli jsme nad les, otočil se na mě, podíval se do očí a řekl: „Tak co? Dobrý?" Suverénně jsem konstatovala: „Jasně." A to byla možná ta chyba. Odvětil: „Dobře, tak jdeme na to." Zhruba tři kilometry jsme jeli neuvěřitelnou rychlostí. Stromy okolo mě ubíhaly tak strašně rychle, že jsem se ani nestihla bát. Tlaky v hlavě byly neuvěřitelné, brněly mi ruce, ale celkově ten pocit byl vlastně naprosto famózní. Na konci otočil Coopera přes ručku. Připadala jsem si jako v Kobře 11. Frčeli jsme zpátky a já zaregistrovala lidi, kteří stojí na krajnici. To už jsem se ale maličko bála. Hlavou se mi rojily myšlenky typu… Z tohohle by mě ani hasiči nevystříhali, který strom bude náš, nebo co moje dvě holky, když se se mnou něco stane.

Více v dnešním vydání.