Diorama Svatba u Broučků z roku 1939 je vůbec prvním Trnkovým zpracováním tohoto tématu. Exponát tehdy 27letý Trnka vyrobil pro Světovou výstavu v New Yorku, jíž se však Československo kvůli vzniku protektorátu nezúčastnilo.

Diorama Trnka vytvořil na poslední chvíli. „Podle archivních pramenů ho ještě tři měsíce před začátkem výstavy generální sekretář upomínal, aby mu přinesl ukázat aspoň část své práce," říká vedoucí muzea Markéta Formanová, která pátrala po zapomenuté historii dioramatu. To je dlouhodobě zapůjčeno v Síni rodáků v Jimramově, odkud pochází Jan Karafiát.

Trnkův spěch se projevil i v provedení jeho práce. Těla loutek pod oblečením totiž vycpal pouze vatou, do níž se během let dali moli. „Ti udělali opravdu velkou paseku. Z oblečků už zbyly jen mizivé kousky," říká restaurátor Západočeského muzea Jiří Špinka, který odborně dohlížel na práci restaurátorky Elen Kudrové.

„Odvedla kus práce. Čtyřicet procent oblečků je tam nových," říká Špinka. Oko laika ale nic nepozná, protože restaurátorka pracovala se stejným materiálem.

Po letech se znovu rozsvítily i lucerničky broučků. „Diorama bylo nově elektrifikováno. Kdybychom zapojili původní obvody, zřejmě by celé shořelo," vysvětluje Formanová, podle níž bylo dílo zachráněno za pět minut dvanáct. „Po rozebrání se totiž ukázalo, že je diorama v mnohem horším stavu, než se na první pohled zdálo. Dokonce z něj lezli živí broučci," dodává Formanová. Cena restaurátorské práce je tak podle jejích slov nevyčíslitelná.

Netradiční je i způsob, jakým jsou loutky vyrobené. Jejich výrobu si Trnka totiž také zjednodušil. Hlavy loutek nevyřezával klasicky jako jednu část, ale k vysoustruženým hlavičkám dodatečně přidával uši a nosy. „I přesto dokonale vystihl detail charakteru jednotlivých postav," říká Špinka.

Diorama se snažil opravit už místní restaurátor v Jimramově. „Spravoval jej ale po svém, izolepou a tak podobně," dodává Špinka.

Diorama muzeum zapůjčilo u příležitosti sta let od narození plzeňského rodáka Jiřího Trnky. V Plzni bude k vidění jeden rok.