„Byli perfektně připravení, reagovali nejen na povely, ale i na posunky,“ všimla si Andrea Ciprová z 6.B. „Když začal pachatel střílet na policistu, tak jsem se lekla, že postřelí i toho krásného pejska,“ svěřila se Natálie Petercová z I.A.

Po základní ukázce se žáci rozdělení do jednotlivých družstev rozešli na různá stanoviště, kde plnili úkoly. Zuzana Míčová z 7.A si nejvíce „užila“ na stanovišti leh-sedů, které si pro žáky druhého stupně speciálně vyžádal učitel Vladimír Pospíšil: „Žáci by si měli zkusit splnit fyzické testy, kterými prochází profesionálové,“ mínil.

„Udělala jsem cviků za dvě minuty jedenaosmdesát, ale teď necítím stehna,“ posteskla si Zuzka. Roman Kala z 6. B se pochlubil: „V daném limitu jsem jich zvládl 105, ten nejlepší z nás jich měl však ještě o pět víc.“

Prvňáčci zase přemluvili hasiče, aby zapnuli maják. „A úplně nejvíc se mi líbilo, když vytáhli žebřík a otáčeli s ním. Nahoru bych se bála lézt, je to opravdu výška,“ uvedla Natálie Válková z I.A. Veronika Pajerová z V. B však udělala své třídní radost, když prohlásila: „Pro vás bych po něm vylezla!“

Její spolužák Dominik Löhnert si vyzkoušel plynovou masku a konstatováním: „V ní bych nikoho zachraňovat nechtěl, je strašně těžká,“ ocenil zároveň i nelehkou práci záchranářů.

Jana Sudová z ČČK Rokycany s sebou do Strašic přivezla model člověka – Kevina. Na jejím stanovišti procházely děti zdravotnickým výcvikem. Tereza Šlapáková z 6.B uvedla: „Obnovit životní funkce na modelu člověka není legrace, ale docela mi to šlo. Doufám jen, že to nebudu nikdy muset vyzkoušet ve skutečnosti…“

Její spolužačka Andrea Ciprová byla malinko smutná, že si nemohla vzpomenout na jednu správnou odpověď : „Trochu jsem to holkám pokazila, teď mě to mrzí.“ Jinak zdravovědu však uměla dobře.“ Julie Stupková debatu uzavřela: „Holky, mně se líbilo úplně všechno, byla to super akce. A ti krásní záchranáři…“ „Hm,“ souhlasně pokyvovala hlavou děvčata.

„Den záchranných složek Rokycanska byl akcí, která děti nejen pobavila, ale i ukázala zlomek práce těch, kteří nás chrání, ošetřují a nasazují za druhé i jejich majetek vlastní životy. To si žáci dobře uvědomili a za to záchranářům i koordinátorovi projektu kolegovi Pospíšilovi patří dík,“ shrnula za všechny učitelka Jana Šopejstalová.