A bez urážky, do druhé poloviny, pokud má být Česká republika demokratickým státem hájícím primárně práva občanů, mu nic není. Občané mají mít v demokraticky smýšlející zemi nejen právo se nezúčastnit. Skutečnost, že jim za neúčast hrozí sankce, považuji za krok v rozporu s právy na soukromí své a rodin, které jim garantuje Ústava ČR. Pokud je to povinné, pak musí být sčítání anonymní. Protichůdná vyjádření ČSÚ o způsobu anonymizace formulářů vyvolávají obavy, zda budou naše údaje v bezpečí. Proto považuji za hrozbu sankcí za nemorální a nepřiměřenou. Jde o ostrý zásah do práva na mé soukromí s vysokým rizikem zneužití získaných údajů. To může ospravedlnit jen klíčový veřejný zájem, což znamená například bezpečnost země nebo stabilita právního řádu. Všeobecné volby, konané jednou za čtyři roky, jsou pro náš právní systém nepostradatelné a klíčové, ale přesto nejsou povinné, jak to?

Žádané informace lze získat od občanů dostatečně přesně i jinak, a mnohem levněji. Jsem přesvědčen, že opačné tvrzení, které prezentuje ČSÚ je nehorázná lež. To mě přivádí na myšlenku, když lže ČSÚ v tom, jak je povinné sčítání nutné, můžu věřit tvrzení, že získané údaje nebu nikdy nikým zneužity? Pokud někdo ze soukromé sféry data potřebuje, má si je zaplatit sám a nechtít to po daňových poplatnících.

Netěšme se ze slibů statistiků, že se sčítáme naposledy. Příště možná nebudeme vyplňovat papírové formuláře, ale stát si bude databáze propojovat sám a zjistí o nás vše, kdykoliv bude jakýkoliv úředníček chtít. Přesto, že to vše vypadá jako z Orwellova románu, je to realita, která děsí. Velký Bratr sčítá, sleduje a rozdává sankce.