Jsou spolu více než třicet let. Poprvé se viděli na rokycanském Masarykově náměstí. Ladislav Jano přišel ze Slovenska sloužit tehdejší Československé lidové armádě. Zpět domů se nevrátil. Své štěstí našel v malém okresním městě.

S manželkou Evou se poznali náhodou. „Bylo to mé osudové setkání. Psal se rok 1980. V létě jsem procházela s kamarádkou centrem Rokycan. Naproti šli dva kluci v khaki uniformě," vzpomíná Eva Janová. Problém potkat někoho z armády v té době nebyl. Byla tady velká kasárna a tak často se nějaký voják v centru objevil. „Samozřejmě nás oslovili. Ovšem pro mě byl právě jeden z nich osudový. Potkávali jsme se pak stále častěji a jednoho dne mě požádal, zda s ním půjdu do kina," vzpomínala. „Souhlasila jsem a od té doby jsme třiatřicet let nerozlučnou dvojicí. Máme harmonické manželství, dvě dcery a dva vnoučky. Na tyto krásné časy vzpomínáme rádi. Manžel pochází od Košic, z obce Slanec. Nastupoval jako vojín a končil jako četař. Dodnes tvrdí, že vojna z něho udělala opravdového chlapa," vyprávěla Eva. „Naučila ho slušnosti a také smyslu pro povinnost. Někteří si nesli základy do života z domova a na vojně si je ještě více prohloubili," uvedla. „Rozdělení republiky pro nás nemá velký význam. Přísahu skládal manžel Československé republice, která pro něho existuje i po rozdělení," uzavřela.