VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Martin Petráš (Tik Ťak Rokycany) je ve třinácti vicemistrem světa

Rokycany - Bylo mu třináct, váží kolem čtyřiceti kilogramů, ale už je vicemistrem světa v muay thai.

14.9.2015
SDÍLEJ:

MARTIN PETRÁŠ se stal ve své kategorii vicemistrem světa v muay thai. Pochlubil se nám svou medailí.Foto: Deník/Božena Šopejstalová

Titulu Martin Petráš dosáhl před pár dny v thajském Bangkoku, kam odjel v doprovodu trenéra sportovního klubu Tik Tak Rokycany Jaroslava Hodiny a dalších členů české reprezentace. Nynější osmák ze Základní školy TGM Rokycany prožil rozhodně zajímavé prázdniny. Trochu jsme ho pro vás vyzpovídali.

Bude ti teprve čtrnáct a už jsi dosáhl takového úspěchu. Jak dlouho se muay thai věnuješ?

„Čtyři roky. Přivedl mě k tomu táta, mamince se to moc nezdálo, ale mně se to zalíbilo a táta sám se tomu potom začal věnovat také."

Trávíš v tělocvičně hodně času?

„Zpočátku ani ne, ono se také s tímhle sportem u nás začíná až tak ve dvanácti. Ale teď už mám až na sobotu tréninky denně. V pondělí, středu, pátek a neděli to zatím byly vždy dvě hodiny čistého času, v úterý a čtvrtek po třech. Zvolil jsem si to sám. Vedle tréninků pokročilých chodím abych se mohl v zápasech spárovat s váhově přibližně stejně těžkými soupeři i na hodiny středně pokročilých a začátečníků. Zároveň při tom pomáhám s nováčky."

Tréninky tě určitě, při takovém počtu hodin, nevyjdou zrovna levně. K tomu ještě ta cesta na mistrovství…

Celkově na ni bylo třeba dát dohromady něco přes sedmdesát tisíc. Město nás podpořilo, dostali jsme od něj asi deset tisíc, zhruba dvacet se mi sešlo od sponzorů a zbytek museli dorovnat rodiče."

Kdy jsi do Thajska zamířil?

„Už druhého srpna. Vydal jsem se spolu s dalšími jedenácti borci z republiky na soustředění, které se konalo na ostrově Khosa Mui. Z Rokycan jsme tam byli tři, ještě Daniel Zdeněk a Radek Štádler. Věnoval se nám tam náš trenér Jarda, který je zároveň i reprezentačním, a pak thajští trenéři, co pracují pro Super PRO Samui. Na mistrovství jsem se rozhodl startovat v kategorii 12 až 13 let, do 40 kilogramů. Vážil jsem však 44 kilo, takže jsem musel shodit. To mi dalo zabrat. Ke snídani, obědu a večeři jsem jedl hlavně rýži, melouny a ananas, ale málo. Navzdory horku bylo třeba snížit přísun vody a trénoval jsem hodně nabalený. Každé dopoledne a večer hodinu a půl. Mezitím jsme mohli navštívit vodopády, obdivovat velkou sochu Budhy či další památky, ale většinou jsme byli z horka a dusna tak vyšťavení, že jsme se jen koupali v moři a relaxovali.

Vytvořila se z nás dobrá parta. Já v ní byl nejmladší, nejlehčí a zpočátku i nejmenší. Posledně řečené se ale během pobytu změnilo."

Ze soustředění jste zamířili rovnou na mistrovství?

„Ano, do Bangkoku jsme se přesunuli dvanáctého. Tam už jsme ale měli omezenou možnost pohyb. Brzy jsme se pře- svědčili i proč a bylo to smutné. Na jeden ze zápasů jsme se vydali raději dříve, než bylo původně v plánu. To nás asi zachránilo. Za půl hodinu poté totiž v nadzemce vybuchla bomba a dva švédští a dva thaj-ští zápasníci zemřeli."

Tak snad raději k samotným zápasům. Dostal jsi se do váhového rozmezí?

„Ráno každého zápasu mistrovství nás čekalo nejdřív vážení, do devíti bylo potřeba ho se správnou váhou absolvovat. Kdo by neprošel, pro toho naděje na start končila, byl diskvalifikovaný. Chodili jsme se raději kontrolně převážit už kolem šesté ranní. Když měl někdo nadváhu, šup na šusťáků a hýbat se; do devíti měl šanci. V mém případě to dopadalo dobře. Nejlepší pak bylo, že jsem se po vážení mohl klidně najíst. Energie je pro utkání důležitá."

Bylo ve vaší kategorii více Čechů?

„Byl jsem tam za naši republiku sám. V každé kategorii mohl zápasit za jednotlivé země pouze jeden."

S kým jsi se utkal v rozhodujícím zápase?

„S Rusem. Říkali jsme mu Ivan a on se Ivan nakonec opravdu jmenoval. Byl rychlý, tvrdý dynamický. Šel jsem do souboje nervózní. Ale zklidnil jsem se a bylo to dobré. Jenže potom mohlo zbývat tak patnáct vteřin do konce kopem zasáhl konec mých žeber. Zvedl se mi žaludek, ale chtěl jsem to dokončit. Rozhodčí však zápas ukončili kvůli zranění, prohrál jsem na technický KO. Škoda. Tím jsem byl druhý.

Trenér byl přesto spokojený a já nakonec také. Řekl mi, že jsem do toho dal všechno a že se to prostě stává. I přes chrániče při tomhle sportu schytáte dost ran, je to tvrdý sport.

Zkusíš se příští rok na mistrovství dostat znova?

Rád bych. Udělám všechno proto, abych prošel výběrem do reprezentačního týmu. Pokud se to podaří, potom zamířím do Švédska, které bude pořadatelem dalšího mistrovství.

Autor: Božena Šopejstalová

14.9.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Předvolební debata Deníku

Superdebata Deníku: ptejte se Babiše a dalších lídrů

Ilustrační foto

Rokycany utrpěly debakl s lídrem

Startuje soutěž Chance být hvězdou. Točte a posílejte videa

Parádičky, skvostné góly. Bláznivý maskot, hluční fanoušci (a sličné fanynky). To všechno přináší fotbal. A právě dnes startuje soutěž, jež určí, kde najdete ty nejzajímavější borce.

Příčinou smrti týrané Janičky bylo poranění hlavy

Rokycany - Krajští kriminalisté se případem nadále zabývají.  

Motorista v Hrádku byl pozitivní na amfetamin

Hrádek – Hrádečtí policisté v závěru týdne zastavili motoristu, který před jízdou fetoval.

Starosta Zvíkovce poslal pohár do Ostrova

Zvíkovec – Aktivní hasiči v obci na severu Rokycanska uspořádali první ročník soutěže jednotek požární ochrany ve vyprošťování.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení