„Vytvoření tohoto spolku nebylo náhodné,“ uvedl starosta Bušovic, a zároveň koordinátor celé akce, Pavel Čechura. „Všechny vesnice mají jakýsi vztah k této lokalitě, ať už z historického hlediska, nebo ji občané hojně využívají k častým procházkám,“ vysvětloval.

Záměrem akce bylo přiblížit, a nejen odborným výkladem, zaniklou ves Kokot, která v lokalitě kdysi stávala. Historii jako na dlani přímo na místě samém, tedy tam, kde se dnes rozkládají Kokotské rybníky, v sobotu účastníkům setkání podal Jan Anderle. A že se zájemců sešlo! Místo nějakých sto padesáti, což považovali organizátoři za optimistickou hranici, jich bylo více než pět set. „Dali jme možnost i starším občanům, aby se akce zúčastnili, a to využitím svozových autobusů,“ uvedl Čechura. Kromě toho návštěvníkům s omezenou hybností byl umožněný vjezd až přímo ke hrázi rybníka.

„Kvůli velkému počtu motoristů jsme v průběhu odpoledne museli operativně otevřít další parkoviště. Počet účastníků akce nás zaskočil, ale velice mile,“ sdělil Čechura. Řízené parkování v okolí rybníků a provizorní úpravu ploch zajišťoval Sbor dobrovolných hasičů Bušovice a postaral se díky své technice i o provizorní úpravu ploch.

Po zahájení akce Pavlem Čechurou následovalo vystoupení Dua Elthin. To svým repertoárem navodilo požadovanou atmosféru středověké doby. Poté si s nimi místo vyměnili šermíři ze skupiny Český lev a po jejich prvním vystoupení následoval pohled do historie zprostředkovaný Janem Anderlem.

„Konečně vím, odkud ten název Kokot. Je to ve staré češtině vlastně kohout,“ spokojeně uvedl Pavel Kroutil, který se akce účastnil. „O tom, jak místo vypadalo ve středověku, jsem ještě nikdy neslyšel. Povídání Anderleho bylo moc zajímavé,“ konstatoval Aleš Černý a zalitoval, že se na něj už nedostala barevná brožura. Po 140 kusech se jen zaprášilo. Hned na místě ale organizátoři slíbili dotisk.

S velkým ohlasem se setkalo také další vystoupení, kdy na středověkou notu zahrála a zazpívala i skupina Gutta. Jejích několik písní mělo takovou sílu, že na provizorní pódium přilákalo dokonce „původní obyvatele“ míst, samozřejmě v dobovém odění, a přítomní díky nim mohli nahlédnout do života obyvatel dávných časů. A nejen to – dokonce ti odvážnější ochutnali i potravu, kterou přihlížejícím prapředci nabízeli.

„Je to kuře,“ trochu s překvapením konstatovala Anna Česká a pochvalovala si, že ochutnávkou zcela jistě neprohloupila. Trochu hůře na tom byl starosta Bušovic, kterého unesli. Protože ale v čele lidí z Kokotu stála Václava Kuklíková, jinak starostka sousední Dýšiny, jen ho přizdobili dle vlastních představ a začlenili mezi sebe. Jejich historickému výpadu neunikl ani náměstek primátora města Plzně.

Prostor byl dobře ozvučený, jenom nepředpokládané množství lidí některým trochu znesnadnilo výhled. „Každopádně to ale byl pěkný zážitek,“ hodnotila Helena Dvořáková. „Podobných akcí uprostřed krásné přírody se moc nevidí,“ pochvalovala si účastnice a dodala, že ji zaujala i pověst o čertovi, která se v lokalitě traduje. Týká se Ostrého – či také Čertova – kamene. I na tuto záležitost ti, co akci chystali, pamatovali.

Nechali zhotovit symbol pověsti, čerta nesoucího skálu, a přidali kartičku charakterizující pozitivní vlastnosti pekelníka. „Nejsou ledajaké a kdo se stane vlastníkem miniatury a pečlivě si přečte sdělení, získá větší optimismus, dodá lepší smysluplnost svému počínání i další pozitivní vlastnosti. Mám to vyzkoušené,“ tvrdí koordinátor dění. Pokud to ještě někdo chce vyzkoušet, může miniaturu čerta v podobě klíčenky v bušovickém úřadě získat i nyní. Pár kousků si totiž nechali v zásobě.

Kokot býval kdysi velikou obcí

Před 650 lety zapsali, že po zemřelém šlechtici Miroslavovi, který neměl přímého dědice, získal jeho majetek v Bušovicích, Smdčicích a Kokotě král. Další náhodou se tento zápis uchoval a měl za následek akci, která se v sobotu uskutečnila u Kokotských rybníků.

„Kokot je slovo, které se dnes ve slušné společnosti nevyslovuje, ve staré češtině ale znamenal samce od slepice, tedy kohouta,“ vysvětloval historik Jan Anderle. „Původ názvu vsi se vysvětluje různě,“ dodal, „já se ale přikláním k tomu, že pochází od skalnatého hřebene tady nedaleko, připomínajícího tvar kohoutího hřebínku,“ mínil.

Pokud jde o dnešní název Kokotsko, ten podle něj počátkem 16. století zněl Kokotště a znamenal místo, kde ves se jménem Kokot stála.

Ves byla podle archeologů založena asi po polovině 13. století a zanikla po polovině 15. stol. Možná v rámci snah o hospodářské oslabení strany Jiřího z Poděbrad. „Představu o velikosti vsi získáme z rozměrů návsi. Byla široká 70 a dlouhá 450 metrů. Přesahovala tak velikost náměstí Rokycan, ale i Plzně. Kokot je tedy největší ves zaniklá na Plzeňsku a jedna z největších v Čechách,“ říká Anderle.