Stalo se novým mottem, jímž policejní sbor deklaruje svoji vstřícnost a vztah ke svým zaměstnavatelům – daňovým poplatníkům. Proto jsem byl šokován, jak na žádost nemocné a zoufalé ženy, zareagovali policisté z Obvodního oddělení Policie ČR v Rokycanech. Během čtvrtečního dopoledne vyrazila starší paní na mycí linku. Cestou si chtěla nakoupit a zaparkovala svoje vozidlo. Jak už to v životě chodí, po návratu ke svému starému stroji zjistila, že baterie vypověděla službu a Favorit nestartuje. Protože žena má nemocné srdce, kterému pomáhá kardiostimulátor a chodí o francouzských holích, hledala pomoc na služebně policie, jež byla od jejího vozu nejblíže. Vzdálenost dvě stě metrů zdolala za patnáct minut. Když vylíčila úřadujícímu policistovisvoji svízelnou situaci a popsala zdravotní problémy, doufala ve vstřícnost a ochotu od těch, kteří deklarují pomoc a ochranu všem, všude a vždycky. Jenže muž v uniformě měl na řešení situace diametrálně odlišný názor. Jeho tvrzení, že nemůže nijak pomoci, neboť je ve službě, zoufalou paní (a nejen ji) šokovalo. Prosila o možnost zavolat asistenční službě z policejní stanice. „To není možné volat ze služebního telefonu a já nejsem schopen vám pomoci,“ odpověděl pravdivě policejní orgán a doporučil poštu. Žena se vydala na poštu, kde ji bylo sděleno, že telefonní automat na mince je přes ulici. Ten ovšem nefungoval. Protože budka je u vchodu do redakce Rokycanského deníku, unavená a zoufalá paní šla požádat o pomoc tam. Popsala celý příběh a její modrající rty prozrazovaly, že není v úplném pořádku a celá lapálie s vozem ji stála většinu sil. Po sklenici vody a krátkém odpočinku prozradila, kde zaparkovala svůj neposlušný automobil. S kolegyní jsme slíbili okamžitou pomoc a vyrazili nastartovat stroj roztlačením. Celou akci jsme zvládli ani ne za deset minut. Paní se ulevilo. Jak sama přiznala, hlavně díky naší ochotě, kterou ale očekávala od těch, jež deklarují pomoc a ochranu.