Zbraně řinčely a nástup k rozhodujícímu úderu odpálila dokonce rána z děla. Skupina historického šermu Harcíři byla ve svém živlu. Školáci v hledišti s napětím sledovali, zda se rytíři Adamovi podaří získat ukradené peníze zpět.

Všechno dobře dopadlo, a tak žáci z Masaryčky, Čechovy ulice i ulice Míru mohli s úlevou vydechnout a vzpamatovat se z ohlušujících výstřelů. „Teď se můžete ptát na všechno, co vás zajímá,“ nabídl jim „rytíř“ Jiří Vávra. A dotazy se jen hrnuly: Co že to má na nohou za boty, kolik váží drátěná košile, jestli jsou zbraně opravdové i jak je třeba dlouho na podobné vystoupení trénovat.

„Pokud jde o zbraně, všechny jsou kovové a váha, rozměry i tloušťka materiálu je dodržena. Drátěná košile váží kolem čtrnácti kilogramů a oblečení odpovídá tehdejší francouzské módě,“ odpovídal člen Harcířů. „Doba přípravy na vystoupení se liší, ale trénovat musíme aspoň dvě hodiny týdně,“ vysvětlil Vávra. Školáci se také dozvěděli, že Češi dali světu nejen slovo robot, ale také pistole, které je odvozeno od dobové zbraně zvané píšťala.

„A teď, abyste se nemuseli vyptávat, kolik co váží, si můžete všechno osahat a potěžkat sami,“ zval Vávra děti k pódiu na malou výstavku historické šermířské výzbroje. Zatímco páni kluci potěžkávali meče, děvčata prohlížela a zvedala v náruči drátěné košile. „Je to pěkná tíha,“ ozývalo se uznale z obou hloučků.