V minulých letech už ale při úpravách Příkosického a Skořického potoka stát proinvestoval více než 26 milionů. Jenže například kameny zpevněné koryto Skořického potoka povodeň loni v květnu rozebrala jako domek z karet.
„Úpravy prokázaly, že pomohly lidem, ale vodohospodářské stavby jsou poškozené,“ konstatoval vedoucí rokycanského pracoviště ZVS Miloslav Křen s tím, že jedinou záchranou jsou komplexní pozemkové úpravy. Na návrhy způsobu hospodaření s krajinou ale podle jeho zkušeností málokdo dá. „Jde nejen o hospodaření zemědělců. Když se připravují průmyslové zóny, je důležité myslet na zadržení srážek. Například u Mýta žádné retenční nádrže nejsou, nikdo se tím nezabýval,“ řekl Křen. Na retenci průmyslové zóny nevzpomněl patrně při připomínkování územního plánu ani vodoprávní úřad. „Snažíme se problémům předejít, ale všechno nepodchytíme,“ uvedl vedoucí rokycanského odboru životního prostředí Ladislav Janík. Ostatně samotné Mýto nemělo podle místostarosty Jana Auingera důvod počítat se zadržením vod v průmyslové zóně. „Nikdo nevznesl námitku, to je záležitost celého povodí, měly by to iniciovat Rokycany,“ řekl Auinger.
Podle Karla Ferschmanna, starosty obce Němčovice, která už za ozdravění okolní krajiny bojuje, jsou řešením komplexní pozemkové úpravy. „Úpravy koryt toků jsou zbytečné,“ řekl s tím, že je třeba vyžadovat retenci krajiny. Tento požadavek ale nemá výraznou oporu ani v zákonech. „Vodní zákon má zcela vágní paragrafy, podle kterých by se mělo hospodařit tak, aby to nemělo škodlivé důsledky,“ připomněl vedoucí Katedry hydromeliorací a krajinného inženýrství ČVUT Praha Karel Vrána.