Tamější obyvatelé by se podle některých návrhů mohli vystěhovat a dostali by od státu peníze na opatření nového příbytku.
Lidé, kteří museli v letech 1952 a 1953 kvůli rozhodnutí komunistických úřadů opustit své domovy, se ale i dnes dozvídají, že na odškodnění nemají nárok.
Svaz vyhnanců z Brd už kvůli tomu rozsudky nižších soudů napadl ústavní stížností. „Řízení bylo zahájeno. Věc je přidělena konkrétnímu soudci,“ potvrdil mluvčí Ústavního soudu Michal Spáčil.
Například dnes osmdesátiletá žena, která si přála zůstat v anonymitě, se nakonec od soudu dozvěděla, že žádné odškodnění nedostane. „Napsali mně, že jsem nebyla majitel, ten že je mrtvý. Na další soudy už nemám nervy,“ povzdychla si. Přitom z domu, prý nejvýstavnějšího v Padrti, který její rodiče dokončili roku 1935, nezbyly ani základy. Dohodu, s níž roku 1952 politická komise obcházela jednotlivé domácnosti, její otec nepodepsal. „Jak s námi jednali! Večer jsme se báli rozsvítit. Stejně jsme skončili ve staré hájovně v Hořici,“ říká žena, jejíž rodině místo náhrady zůstalo 30 tisíc dluhů.
Stejně se vedlo rodině muže pocházejícího z Kolvína. „Táta nepodepsal souhlas. Vyhrožovali nám, že nás naloží na auta a odvezou, kam budou chtít,“ tvrdí starý pán, který se o náhradu za spáchanou křivdu bez výsledku soudí už šestnáct let.
Další křiklavý případ visí na internetových stránkách Svazu vyhnanců z Brd. Podle této zprávy ocenil stát po měnové reformě z roku 1953 například výstavný statek v Kolvíně s téměř 20 hektary půdy z předválečných 450 tisíc na 14 tisíc korun. „Ti lidé nakonec vysoudili podle nového ocenění 600 tisíc a nájem z pozemků,“ říká předseda svazu Jaromír Pour. Obecně podle něj současné soudy potvrzují ocenění nemovitostí vysídlenců z Brd podle cen z roku 1939. „Tím je ocenění pětkrát nižší než skutečná cena v době vysídlení,“ připomíná Pour následky tehdejší inflace s tím, že po tehdejším přepočtu si vysídlenci nemohli koupit jiný dům.
Přitom se často zadlužili už kvůli opravám válečných škod, které jim během předchozího vysídlení v letech 1941 až 1945 způsobili Němci. Německé kompenzace ale skončily na vázaných vkladech, k nimž se poškození většinou vůbec nedostali. „Stát si to nechal, že prý se zvýšila životní úroveň,“ říká Zdeňka Harnochová, která loni poprvé po 14 letech soudů dostala nájem za pozemky v Kolvíně. Podle mluvčího Okresního soudu Příbram Miloslava Boudníka totiž loni krajský soud určil, že je jejich vlastnicí. Jako jediná z oslovených se nebála zveřejnit své jméno. Ostatní lidé mají strach. Mimo jiné proto, že předseda svazu se v 90. letech stal terčem anonymních výhrůžek. Kvůli jejich trvání na anonymitě ale nemůže příbramský soud jejich tvrzení potvrdit.
Demokratické Česko se dnes podle Poura ve věci restituce v Brdech chová stejně jako minulý režim. „Nemovitosti oceňuje podle vyhlášky z roku 1939,“ tvrdí předseda svazu. Vyjádření Okresního soudu v Příbrami zatím nemá redakce k dispozici. Oslovený poslanec Vlastimil Tlustý (ODS), který se podle Poura v 90. letech zasadil o změnu restitučního zákona tak, aby umožnil i restituci ve vojenských prostorech, také žádá o čas. Podle slov pracovnice jeho poslanecké kanceláře je věc příliš citlivá a Tlustý se s ní musí detailně seznámit. S Pourem zatím hovořil rokycanský senátor za ODS Luděk Sefzig. „Slíbil, že se na to podívá. Jenže já už mluvil s tolika poslanci a senátory,“ povzdychl si Pour.
Chaloupky, vily, statky a hostince ve vysídlených obcích, v nichž žilo 320 rodin, byly strženy hned po násilném vystěhování jejich obyvatel. Letos je tomu 54 let.