„Chtěli jsme pozenky získat převodem, ministerstvo ale volí prodej,“ uvedl starosta Jan Baloun. „Museli bychom bojovat s dalšími zájemci, třebaže to byl náš historický majetek. Proto ho požadujeme zpět,“ vysvětloval.

„Po zániku posádky Rokycany původně chtěli od ministerstva koupit všechny pozemky v okolí kasáren. V roce 2004 byl kvůli tomu vytvořen i znalecký posudek,“ uvedl místostarosta Jaroslav Mráz. Město by transakce tenkrát vyšla na 10 milionů a 774 tisíc korun. „Byly v tom i pozemky patřící pod chystaný obchvat, které tím záměrem stouply v ceně. Samy by přišly asi na 2,6 milionů,“ objasňoval Mráz.

Nakonec se ale město s ministerstvem na odkoupení půdy nedomluvilo. „Tehdy ještě pozemky prodávat nechtěli, hlavní byly pro ně stavby,“ konstatoval Mráz. Pozemky, které v Rokycanech ministerstvo vlastnilo, činily asi 79 hektarů. Z toho už město dostalo takzvaný Depozit – areál garáží a zpevněných stání pro automobilovou techniku. Dále chemické cvičiště, kde nyní sídlí Muzeum na demarkační linii, plus přilehlé pozemky mezi muzeem a kasárnami.

Dohromady asi 18 hektarů. Nyní město žádá ministerstvo o odkoupení 4,5 hektaru, což jsou pozemky navazující na někdejší kasárny v místě chystaného obchvatu Rokycany – Hrádek a k tomu Rakovská cesta.

Žaloba se týká 10,7 hektaru, ležících v sousedství Depozitu. Dle názoru vedení města se ani tak ministerstvo vydání majetku nebrání, jako požaduje, aby to bylo v souladu se zákonem.

Historický majetek Rokycan nikdo nezpochybnil.

„Splňujeme podmínku vlastnictví pozemků k 31. prosinci 1949. Problémem však je, že v dubnu 1991 Česká a Slovenská federativní republika přijala zákon, podle nějž přechází do majetku obcí pozemky, které jsou k datu nabytí zákona v majetku České republiky. Podle právníků ministerstva pozemky Rokycan ale v té době vlastnila Česká a Slovevská federativní republika,“ dodal místostarosta.

„To, že k 31. prosinci 1949 město pozemky vlastnilo, jsme nechali zaměřit. Stálo to přes sedmdesát tisíc. Bylo třeba z historických map vytáhnout hranice a zakreslit je do stávajících,“ vysvětloval Antoním Fík z odboru rozvoje města.“

Máme k dispozici ještě některé listiny a mapy z přelomu 19. a 20. století. V případě zájmu o starší dokumenty je třeba obrátit se na archiv, zemské a další knihy. Je jich spousta,“ informoval ředitel Katastrálního úřadu Rokycany Ladislav Hanák. Dodal také, že lidé se o historické hranice poměrně často zajímají, většinou kvůli sporům.

„Podali jsme za město žalobu, protože se nám nezdálo správné, aby někdo prodával historický majetek Rokycan. Bylo by absurdní vydražovat to, co je naše, pro nejlepší nabídku,“ uvedl Mráz.

„Pokud jde i historické vlastnictví, řešili jsme u rokycanského soudu pouze záležitost hradeb města,“ uvedla soudkyně Jana Kantoříková. „Ať už jde o historický majetek či vlastnictví jakékoli jiné nemovitosti, postup soudního řízení z hlediska náročnosti je stejný. Délka soudního řízení záleží na předváděných důkazech před soudem. Může to být ve finále otázka půlroku i deseti let. V tomto případě bude záležet na histirických podkladech a jejich průkazní schopnosti,“ konstatovala Kantoříková.

„Řekne–li soud, že Rokycanům majetek patří, pak by kauzou město vytvořilo precedens,“ domnívá se místostarosta.