Po revoluci vzala za své vlastně až v roce 1990. Tehdy ji odstranili pracovníci Technických služeb. Požadavek na její odstranění ale vzešel už 27. listopadu, kdy vzniklo v Rokycanech Občanské fórum a toto byl jeho hlavní požadavek. Samo dílo přitom jeden konec už přežilo, a to 21. srpna 1968.

Svržení první

„Dorazili jsme na místo kolem sedmnácté hodiny, to už se u pomníku Rudé armády sešel dav čítající přibližně pěti set osob. Lidi byli naštvaný, pokřikovali samá protisovětský hesla. Dav postupně narůstal, přidávali se do něj lidé, kteří vycházeli z okolních restaurací a budov. Kolem dvacáté hodiny byly slyšet první hlasy, že by se socha rudoarmějce měla shodit… Byli jsme tam jako parta, to víš, tak jsme se toho hned chytli a že ho prostě strhneme." Tak citoval jednoho z aktérů, konkrétně Ivana Výborného, ve své diplomové práci Rokycany od Velké války do současnosti, Lukáš Rada.

Tehdy se nárazem o dlažbu soše nalomila hlava, ruka a také se ulomil i jeden ze tří šeříků. Samozřejmě za tyto události později padlo i obvinění.

Svržení druhé

Po jejím definitivním odstranění z Masarykova náměstí, v už zmiňovaném roce 1990, se socha převezla na pět let do skladu, kde ležela zapomenuta. Poté, když byla uznána jako nepotřebná, ji zapůjčilo město do Doudleb nad Orlicí, kde doplňovala sbírku prvního soukromého vojenského a technického muzea.

Návrat do Rokycan

Do okresního města se vrátila až po 13 letech od svého svržení. Jen na jiné místo, do Muzea na demarkační linii v Rokycanech, kde stojí a připomíná bouřlivé dny minulosti dodnes.

Zajímavosti o ´Divíškovi´:

- soše se v Rokycanech říká familiérně Divíšek. To proto, že se divil, jak se v Rokycanech ocitl, když je Rudá armáda vlastně neosvobodila

- před výrobou sochy se ve školách sbíraly barevné kovy. Děti tak údajně přispěly k realizaci této sochy, stejně jako ti, kteří se podíleli ve veřejné sbírce

- autorem návrhu i sochy je akademický sochař Václav Vokálek

- rozpočet na výrobu byl tehdy stanoven na 1,5 milionu Kčs

voják, který při pádu v roce 1968 přišel o šeříky v ruce, už po návratu vlastně nikdy zcela kompletní nebyl. Třetí šeřík, který se odlomil byl nedlouho poté ukraden

- dílo autora však zcela neodpočívalo ani po ´uklizení´. Zahrálo si totiž v hollywoodském filmu Hellboy. Socha stála ve skladu, jako zapomenutý majetek bývalé SSSR, kde se ocitl i jeden z hrdinů příběhu