Mezi zajímavé pacienty stanice lze počítat i mládě volavky popelavé, která strávilo u ochránců přírody několik týdnů. Do problému se dostalo při předčasném opuštění hnízda v kolonii volavek popelavých u Kařezských rybníků na Rokycansku. Díky všímavosti lidí a obavám o život volavčího mláděte ze střetu s automobilem či volně pobíhajícím psem bylo mládě převezeno do záchranné stanice, kde dospělo a posléze bylo vypuštěno zpět do volné přírody.

Mladou volavku objevili obyvatelé Kařeza, jak se několik dní prochází po zahradách a přilehlé komunikaci. Proto se rozhodli kontaktovat naši stanici, kde volavka zesílila a po několikatýdenní péči se mohla vrátit do přirozeného prostředí, tedy do volné přírody. Návrat vyléčeného živočicha do přírody je pro dobrovolníky v záchranném centru vždy radostnou událostí, nicméně ne vždy je léčba úspěšná. Ze statistik vyplývá, že kolem 60 procent přijatých živočichů se vrací zpět do volné přírody, což je jistě číslo velice zajímavé.

Zhruba dvacet procent i přes veškerou péči uhyne nebo musí být utraceno a zbylých dvacet procent jsou trvale postižení živočichové, kteří zůstávají v péči rokycanské stanice nebo jsou nabídnuti dalším stanicím či jednotlivcům k dalšímu využití. Trvale handicapovaní živočichové mohou sloužit nejen k ekologické výchově, ale i k rozmnožování v zajetí. Jejich mláďata mohou být následně vypouštěna do přírody, což je jistě velice chvályhodné a vítané zvláště u vzácnějších druhů.

Mláďata, která předčasně opouštějí hnízdo jsou poměrně častou záležitostí, kterou musí řešit rokycanská záchranná stanice živočichů poskytující péči na Berounsku, Hořovicku a Rokycansku. Ročně tak přijímají dobrovolníci celkově kolem tři sta až tři sta padesáti živočichů, přičemž mláďata tvoří zhruba třicetiprocentní podíl.

Pavel Moulis