„V regionu se soustřeďují hutnictví, železářství, strojírenství – odvětví, kde je potřeba více síly a tedy i mužů. Tam, kde je tradiční výroba textilu nebo silně rozvinutá jemná mechanika, nacházejí práci ženy snáze,“ vysvětlil Koranda.

Zkušenosti s obtížným hledáním zaměstnání má i čtyřicetiletá Jana Štěpánková, která vystudovala střední školu ekonomického zaměření. „Deset let jsem pracovala jako mzdová účetní, pak jsem odešla na mateřskou, po níž jsem práci nemohla sehnat dlouhých sedm roků. Nabízeli mi místo pouze s komplikovaným dojížděním, na zkrácený úvazek a bez finančního ohodnocení, které by odpovídalo mému vzdělání,“ vyprávěla.

Do zaměstnání nakonec tato obyvatelka okresního města nastoupila za hranicemi regionu. „Hodně podle mě záleží na tom, kdo se s jakou prací spokojí. Šance, že by dnes opravdu dobré místo sehnala žena středního věku, která ovládá pouze svou mateřštinu je nulová. Snad jedině na směny někde v hypermarketu,“ myslí si.

Rokycanský úřad práce evidoval v květnu 1860 uchazečů o práci. „Příčinu nepatrného zvýšení míry nezaměstnanosti o 0, 1 procenta lze přičíst plnému rozvinutí sezónních prací a také nárazové poptávce po zaměstnancích u firem, které opět získaly zakázky,“ míní Koranda. Tím lez podle něj vysvětlit i mírné zvýšení počtu volných pracovních míst. „V současnosti se jejich počet blíží stovce,“ doplnil Koranda.

Gabriela Karníková