Markéta Šichtářová
je ekonomka

Statistici přinesli informaci, že zaměstnanci jsou stále chudší: Jejich mzdy sice nominálně (tedy číselně na výplatních páskách) rostly ve 4. čtvrtletí 2022 meziročně o 7,9 %, nicméně reálně (tedy se započtením inflace) se jejich skutečná kupní síla snížila o 6,7 %. Na výplatních páskách mají zaměstnanci více, koupí si za to ale méně.

To samo o sobě je nebývalé, ale ještě větší grády tato informace dostane, když vezmeme v úvahu, že ke svižnému propadu životní úrovně dochází již pět kvartálů v řadě. A první kvartál roku 2023 v tomto ohledu nejspíš nebude jiný. 

Předsedkyně poslaneckého klubu hnutí ANO Alena Schillerová.
Fialová kniha kulhajících výmluv

Museli bychom jít hodně dozadu do historie, abychom našli jiné období, kdy šest čtvrtletí po sobě zaměstnanci v průměru stále jen chudli a chudli.

Chudnou i důchodci

Naopak. Důchodci chudnou už nyní. A ačkoli to přesně nezměříme, můžeme s jistou opatrností předpokládat, že nejspíš chudnou zhruba stejně dlouho, jako chudnou zaměstnanci, totiž nyní již šestým kvartálem v řadě. Totiž od chvíle, kdy se v plné síle projevila vysoká inflace. A valorizace důchodů podle inflace na tom nic nemění. Důchodci totiž subjektivně pociťují inflaci mnohem větší, než jaká je oficiálně vykazovaná.

Důchodci platí zejména za potraviny, energie, případně za léky. Mimochodem nedostatkové, takže často musí volit jiné, dražší léky, než jaké by volili podle první volby. A jak víme, právě energie a potraviny patří mezi položky vykazující nejvyšší inflaci. Tedy důchodci mají svůj specifický spotřební koš vychýlen směrem k položkám, které vykazují nejvyšší cenový nárůst. Valorizace jejich důchodů se ale děje podle klasického spotřebitelského koše.

Danila Kovářová je prezidentka Unie rodinných advokátů a senátorka.
O čem se smí a o čem nesmí mluvit

Co z toho všeho plyne: Pokles HDP se sice nejeví až tak katastrofálně velký, ekonomika v posledním čtvrtletí 2022 poklesla „jen“ o 0,4 % mezičtvrtletně, ale občané tento pokles ekonomiky subjektivně pociťují mnohem intenzívněji, než když k propadu ekonomiky došlo například během lockdownu v průběhu covidu. Je to logické. Tehdy totiž náklady propadu nesly hlavně podniky a živnostníci, zatímco voliči byli vládou chráněni. Ale vládní „ochrana“ propad jejich životní úrovně pouze odložila v čase. Vyvolala totiž inflaci, která vede k jejich chudnutí dnes o plné tři roky později.

Každého ovšem zajímá, kdy tohle chudnutí skončí. A tady musím říci: Budeme rádi, pokud se do příštího roku vůbec dovlečeme do stavu, kdy životní úroveň bude alespoň stagnovat. Uplynulé roky sice tisk peněz vytvářel iluzi, že jsme bohatší, ale nebyli jsme bohatší, byla to jen iluze, životní úroveň rostla jen zdánlivě, na dluh, a tahle mýdlová bublina praskla.

Propad ještě potrvá

Co vytvářelo iluzi bohatství? Tisk peněz. Teď tu ale máme inflaci (kvůli níž chudneme), tedy státy se naopak snaží peníze z oběhu spíš stahovat, aby inflaci zkrotily. Stahování peněz z oběhu je reprezentováno kupříkladu onou snahou méně valorizovat důchody. Dokud tu bude vysoká inflace, nemáme k dispozici žádný nástroj, kterým bychom mohli propad životní úrovně neboli chudnutí zamaskovat.

Zdroj: DeníkA to je právě pointa. Tak jak se dařilo tiskem peněz vytvářet iluzi bohatství po dlouhý čas, tak je také před námi ještě několik kvartálů, kdy se z chudnutí žádným maskováním nevylžeme.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.