Velikonoce jsou vskutku prastaré svátky, vycházející z tradice dávných kočovných pastevců a první zemědělské kultury. O obou tradicích se dočítáme v Bibli už v příběhu bratří Kaina a Ábela. Jejich spor o obětinu a následná bratrovražda je jedním z nejsilnějších biblických příběhů vůbec. Ve Velikonocích se tyto dvě tradice propojují.
Na pastevecké Velikonoce Mojžíšovy, spojené s krvavou obětinou prvního beránka ze stáda, navazují rolnické Velikonoce Jozuovy, spojené s pečením nekvašeného chleba – macesů, jako oslava první úrody.

Velekněz Melchisedech pak obě tradice spojuje v jedno: krev a chléb. Pozornější čtenář si musí povšimnout rozdílu oproti křesťanské eucharistii. Proč tedy Kristus v momentě při poslední večeři, kdy oznamuje svým učedníkům, že bude vydán a jako beránek obětován, zaběhnutý řád otáčí na spojení těla a krve, v eucharistické rovině zastoupené chlebem a krví?
Symbolika Velikonoc
V této symbolice je skrytá hluboká myšlenka křesťanských Velikonoc. Starozákonní tradice hovoří o obětinách něčeho cenného, tedy úrody nebo obživy. Ježíš Kristus, pravý Bůh a pravý člověk dává to, co je mu nejdražší: Bůh-Otec obětuje svého jediného syna a Bůh-Syna pravý člověk svůj život.
Dává nejprve své tělo, symbolizované chlebem, a teprve poté svou krev, ve starozákonní tradici ztotožňované jako místo duše, Boží jiskry, vdechlého života, v hebrejštině označené slovem ruach. V symbolické rovině můžeme říci, že účast na Kristově večeři při eucharistii nás s přijetím Kristova těla a krve duchovně propojuje.

Je to biblický jazyk, plný symboliky a tajemství, zajímavé však je, že starozákonní mystika dospěla ke stejným závěrům jako vrchol řecké filozofie, Aristoteles: Člověk je hmotný a rovina jeho bytí se odehrává tady na zemi, nikoliv ve světě idejí.
Radost ze vzkříšení trvá
Letos budeme slavit už druhé Velikonoce za určitých omezení. Kostely i bohoslužby zůstanou přístupné, ale jen tak, aby bylo možné dodržet potřebná opatření. Važme si toho.
Kolikrát je v minulosti museli naši předkové slavit potají, protože byli pronásledovánia mnozí zavíráni? Není to tak dávno, a takové Velikonoce jsem slavil i já, jednou i v komunistickém vězení. Bůh však ke mně promluvili tehdy, když jsem na Velký pátek musel na směnu šroubovat spínače telefonních ústředen pro Jižní Ameriku.

Ano, letos přijdeme o radost z lidové tradice, spojené s pomlázkou, návštěvami a folklorem, patřícímik svátkům jara. O co nás ale nepřipraví ani smrtící čínský koronavirus, je radost ze vzkříšeného Krista a jeho konečného vítězství nad smrtí. Velikonoce v tomto ohledu nejde zrušit ani zakázat.
Dominik Duka
kardinál, arcibiskup pražský