Profesore Fialo, řešte situaci humanitních fakult, volali v úterý demonstranti před Úřadem vlády. Polistopadový zakladatel univerzitního politologického oboru na Masarykově univerzitě v Brně jim ale nepomůže. Není přítelem populistických kroků spočívajících v přisypání peněz na tu či onu hromadu. Po zasedání vlády v Jeseníku uvedl, že přímý státní příspěvek pro vysoké školy se za rok a půl zvýšil o tři miliardy, tedy o osm procent. Dodal, že se musí hledat řešení, které bude pro humanitní fakulty dlouhodobé a efektivní.

Kateřina Perknerová
Červená čára pro Blažka

Co to tedy pro nebohé asistenty, na jejichž bedrech leží většina výuky, znamená? Mají si raději hledat práci v základním školství, kde je průměrný hrubý plat 47 tisíc korun, zatímco oni berou dvaatřicet tisíc? Nebo o víkendech brigádničit v supermarketech? Fiala správně říká, že je třeba ctít autonomii univerzit a že to jsou jejich akademické senáty, které přijímají pravidla mzdové politiky pro své školy. Učitelé na lékařských nebo technických fakultách se jistě nebouří, neboť mají slušné příjmy, a to zdaleka nejen díky své pedagogické činnosti.

Jádro pudla je tedy v tom, jak vnímá humanitní obory nejenom společnost, ale samy univerzity. Pokud se stále řídí výpočtem ekonomické náročnosti oborů z 90. let minulého století se směšným koeficientem 1,1, pak mají jejich učitelé jazyků, psychologie, tlumočnictví či sociologie smůlu. Sami učitelé a studenti musejí říct, zda stát potřebuje víc právníky, kantory, lékaře nebo absolventy filozofických a sociálních fakult. Odpověď je nabíledni. Nezbývá než dodat: bohužel a v neprospěch nás všech.