Za prvé: přihlížející divák téměř dokonale slyší pokyny trenérů i pokřikování hráčů. Ať už nadávají rozhodčímu nebo jeden druhému, máte přehled. Mohla by se udělovat i cena pro nejhlasitějšího hráče utkání, případně pro borce s nejbohatší slovní zásobou.

Za druhé: vtípky a glosy fanoušků se rozléhají po celém areálu (tam, kde pouštějí alespoň omezený počet diváků). Ideální příklad je vršovický Ďolíček. Když tam byl včera vyloučen budějovický kapitán Sivok, který před časem zvažoval koupi Dynama, místní mudrci se začali přít, zda to nedělá jen proto, aby pokud možno snížil cenu klubu. Nakonec se smáli snad i hráči na hřišti.

Za třetí: postrádá někdo bitky kolem stadionů, ničení majetku, policejní manévry či rasistické a genocidní pokřiky?

Zkrátka a dobře, nemá fotbal bez diváků také něco do sebe?