Možná si mnozí z vás po tom dlouhém půlroce, který uplynul od velké ruské agrese proti Ukrajině, řeknou: Co je nám po Kyjevu, Ukrajincích.

Že bychom si mohli zase žít své životy a ponechat Ukrajinu jejímu osudu. Že už nás to stálo moc. A než mít v obýváku v zimě osmnáct stupňů, to je lepší mít Putina v Kyjevě a v obýváku zase třiadvacet.

Luboš Palata
Ceny plynu v EU jsou zcela mimo. Unie je musí snížit

Není to přemýšlení nám Čechům cizí, takto jsme se rozhodli v září 1938 i v srpnu 1968. Nebojovat, vzdát to, přežít a počkat, až se to přežene. Ukrajinci ukazují, že to jde i jinak. Že jde jít i do beznadějně vypadajícího boje a vytrvat v něm dlouhé měsíce. Pravda, s podporou Západu, mnohem silnějšího než samotný ruský agresor.

Tuhle válku nevede ale Rusko jen proti Ukrajině, ale i proti nám. Ta válka je drahá pro každého z nás. Ale prohrát ji, nechat Ukrajinu na holičkách by nás přišlo mnohem dráž. Normalizace po srpnu 1968 byla proti tomu čajíček.