Česká republika víc než kdykoliv jindy potřebuje lídry schopné dokázat, že lidé spolu mohou mluvit, žít i pracovat, ačkoli nevidí svět stejnou optikou. Andrej Babiš a ve větší míře Miloš Zeman společnost dělili. Za vydatného přispění nabobů, z principu pohrdajících všemi, kteří nedosahují jejich intelektuální výše. Jenže tak to není.

Každý má nárok na názor, dokonce i mylný. Skutečně moudří lidé umějí diskutovat, vysvětlovat, argumentovat, a pokud partnera nepřesvědčí, neodepíšou ho. Právě takové poslání, kromě mnoha těžkých konkrétních úkolů v ekonomice, má Petr Fiala a jeho budoucí tým. Nepovyšovat se, neironizovat, neskandalizovat. Zatím to jde pětikoalici dobře.
K Pirátům, kteří pohořeli, se chovají slušně. Na programu pracují expertní týmy. Veřejně se nehádají, kdo by měl řídit to či ono ministerstvo. Všichni respektují, že prezident Miloš Zeman je nemocný, a dávají mu klid na léčbu, jak o to včera požádala jeho manželka Ivana.
Přesto je tady jedno ale. Týká se sněmovny a obsazení míst v jejím vedení. Hnutí ANO, jež dětinsky stále trvá na tom, že volby vyhrálo, nevystupuje státotvorně. Andrej Babiš nemá mlžit kolem pověření k vyjednávání o vládě, ale důstojně odejít do opozice. V tu chvíli by ANO získalo dva místopředsednické posty a možná i požadovaných sedm výborů. Když střečkuje, ODS mu ústy Zbyňka Stanjury a Marka Bendy neurvale vzkázala, že nemusí dostat vůbec nic.

Co na to poslanecký klub ANO? Nominoval na funkci místopředsedkyně Jaroslavu Pokornou Jermanovou. Ženu, která vyhrožovala v době covidu záchranářce kvůli varování, že chybějí pomůcky. Ženu, která rozdávala odměny sblíženým politikům a půjčovala služební vůz manželovi. Ženu, která nemůže získat podporu sněmovny. Lze to číst jako infantilní naschvál hnutí ANO, aby mohlo vládní poslance vinit z válcování menšiny. Takto by nové volební období začínat nemělo. Ani pro prezidentského kandidáta Andreje Babiše.