„Poštovní schránka na rohu ulice, to není nějaká lecjaká věc,“ píše básník Wolker. Leckdo si to ještě pamatuje. Ty krabičky na dopisy byly vskutku poetické. Na datových schránkách není poetického pranic. A způsob, jakým je stát vnutil lidem, je přímo odpudivý.

Kateřina Perknerová
Vláda s důchody narazila. I na Pavla

Mnozí živnostníci teď odhlašují své firmy. A to ze strachu, že si nebudou vědět s virtuální poštou rady. Jistě, jsou to většinou starší lidé a odhlašují přerušené a spící živnosti. Mají s tím polízanici a nepříjemnosti. Kdyby byly naše úřady přívětivější, nemuselo se to dít.

Datová schránka je proti té Wolkerově něco jako placení chytrými hodinkami proti odpočítávání mincí. Přesto někteří politici chtějí hotovost přímo v ústavě. Podnikatelé a spolky na výběr nedostaly. Máte datovku, a basta, nařídila vrchnost. A běda, jak ji nebudete správně používat, dostanete pokutu. Svobodní lidé nemají rádi ani užitečné věci, když se jim nařizují shora.

Luboš Palata
Agrese Ruska byla nesmysl před rokem. Je jím i dnes

A přitom stačilo trochu fištrónu: vláda sice moc vysvětlovat neumí, ale o reklamu se měla aspoň pokusit. Pomohla by třeba i loterie, v níž by byla čísla schránek losována. Nebo nějaké jiné drobné zvýhodnění. A úniková cesta pro ty, kteří se to už opravdu nechtějí učit.