Velký bytový pavouk z rohu může kousnout. Jeho odchyt vyžaduje zručnost a odvahu

Nastalo jaro a s ním se i probouzí spousta hmyzu, a to včetně pavouků. I těch, kteří se hojně vyskytují v domech a bytech.

Jedním z nejčastějších domácích pavouků je pokoutník – ať už jde o pokoutníka domácího, či tmavého. „Bydlí většinou v rohu místností, staví si rohové sítě. A je to už kus pavouka,“ uvedl entomolog z Ostravské univerzity Petr Kočárek.

Pavouci překvapili vědce. Jsou mnohem většími zabijáky, než se myslelo

Konkrétně pokoutník tmavý je aktivní hlavně v noci, vydává se po celé domácnosti, často zabloudí a sklouzne do vany či umyvadla, odkud se pak nemůže dostat. Běžně se dožívá čtyř, vzácně až sedmi let, jak je uvedeno v internetové encyklopedii Wikipedia. 

 Na tuzemské poměry jde o poměrně velkého pavouka. Délka těla se pohybuje kolem 15 milimetrů. V rozpětí nohou může ve vzácnějších případech dorůstat i přes 12 centimetů. Přestože nemá zájem sám od sebe ublížit, v případě ohrožení se může zachovat jinak. „Nedoporučoval bych ho brát do ruky, může kousnout,“ uvedl Kočárek.

Třesavka vycucne pakomára otvorem v noze

Dalším typickým domácím pavoukem je pak třesavka. Ať už velká, nebo sekáčovitá. Konkrétně třesavka velká dosahuje velikosti těla 7 až 12 milimetrů s tím, že má nápadně dlouhé tenké nohy, které v rozpětí dosáhnou několik centimetrů.

Podle entomologa Kočárka je zajímavá tím, že když do ní strčíte prstem, začne se rychle točit. A to tak rychle, že ji prakticky neuvidíte. Je to obrana před predátorem, který by ji napadnul.

Jak bezpečně chytnout i velkého pavouka:

Petr Dolejš ze zoologického oddělení Přírodovědeckého muzea Národního muzea přidal další zajímavost. „Její zvláštností je neuvěřitelně výkonný savý žaludek – třeba pakomára vycucne jedním otvorem v jeho noze,“ uvedl Dolejš ve svém cyklu o domácích pavoucích.

Skálovka se schovává za obrazy

Méně častým pavoukem, na kterého lze doma narazit, je skálovka domácí. Její tělo podle Wikipedie dosahuje velikosti až 16 milimetrů v případě samic. Kráčivé končetiny jsou relativně krátké, ale tlusté. V domácnostech se přes den schovává za obrazy, nebo ve škvírách mezi prkny.

A rovněž je schopna prorazit lidskou kůži.

„Je i zaznamenán případ ze srpna 1991, kdy příbuzný druh, skálovka čtyřskvrnná, která se také ojediněle může v domech vyskytovat, kousnula v Domažlicích nemluvně v kočárku poté, co ji nešťastně přitisklo. Lokální alergická reakce, která se u miminka objevila, naštěstí odezněla zcela bez následků,“ připomenul zdokumentovaný případ Petr Dolejš z Národního muzea.

Nejnebezpečnější je zápřednice jedovatá

Za obecně nejnebezpečnějšího volně žijícího pavouka v Česku se považuje zápřednice jedovatá, jejíž kousnutí lze přirovnat k bodnutí včelou. Lidská obydlí však nevyhledává. Na rozdíl od zápřednice Mildeovy.

„Jedná o poměrně malého pavouka, velikost těla je asi jeden centimetr. Ale stěží prokousne lidskou kůži,“ doplnil entomolog Pavel Just z Katedry zoologie Univerzity Karlovy v Praze na webu Přírodovědci. 

Osm nohou a děsivá vizáž. „Tarantuli“ potkáte i u nás. Buduje si nory jako myši

A jak se tedy pavouků zbavit? První rada zní, určitě nezabíjet, jsou to užiteční tvorové. Lepší je ho bezpečně odlovit. Petr Kočárek radí na něj přiložit sklenici či jinou průhlednou nádobu, pod ní opatrně podstrčit papír, ten následně použít jako víko a pavouka odnést ven.

„V případě pokoutníka může být odlov trochu obtížný, protože se vyskytuje v rozích a je docela rychlý,“ doplnil Kočárek.

Kromě toho lze si pořídit i různé lapače pavouků.