Petr Kucek je dobrodruh z Mrače na Benešovsku ve středních Čechách, který je zároveň veselým školníkem ve vlastní mateřské škole. Má širokou paletu zájmů, při kterých se řídí heslem čím víc adrenalinu, tím lépe.

InfografikaZdroj: DeníkKromě tenisu, badmintonu, boxování, crossfitu či fotbalu vrhá i nože. Je fotografem, cestovatelem, ale jeho největším koníčkem je potápění. Ve školce vede polytechnické vzdělávání, děti se učí pilovat, brousit, spojovat. Chodí s nimi do přírody, je trenérem fotbalového kroužku. Ale potápění je pro něj tou hlavní vášní.

„K potápění jsem se dostal asi tak před deseti lety, při dovolenkování s mojí rodinou jsem si všiml, že kurzy potápění dělají v hojné míře. Zúčastnil jsem se takového začátečnického v bazénu, ale říkal jsem si, je to hodně odbyté, nelíbilo se mi to, rád dělám věci pečlivě. Přesto mě to moc chytlo. Tak jsem si řekl, půjdu do potápěčské školy a opravdu jsem jednu takovou našel v Čerčanech,“ popisuje, jak se zrodila jeho láska k pobytu pod hladinou.

„Netušil jsem, že výcvik bude tak tvrdý. Potápěl jsem se v lomu, kde jsem neviděl ani na metr a voda měla čtyři stupně. Třásl jsem se zimou, bál jsem se, ale moc mě to vyškolilo. Takže pak, když jsem se potápěl kdekoli v moři a když se stalo něco nepředvídaného, zachoval jsem chladnou hlavu,“ říká.

Nejvíc si zamiloval exotické Vanuatu

Za svou éru potápěče už stihl procestovat pěknou řádku zemí, vod a moří. „Potápěl jsem se v Tichém oceánu, Indickém oceánu, Egejském moři, Atlantském oceánu, také v Rudém moři a Thajském zálivu. Nejzajímavější místo, kde jsem se potápěl, byl Mauricius, určitě také Thajsko, kde bylo mnoho žraloků. Moc mě potěšilo Vanuatu. Je to ostrov východně od Austrálie. To jsem zažil pro mě největší dobrodružství. Potápěli jsme se tam k vraku jednoho z nejluxusnějších zaoceánských parníků, který kdy byl vyrobený. Náročné potápění, ale neskutečná krása,“ vzpomíná Petr Kucek.

Ostrov Vanuatu v Melanésii byl pro něj prý velkým dobrodružstvím nejen kvůli potápění. „Letěl jsem tam letadlem, které bylo v moc špatném technickém stavu, a piloti dokonce nalévali palivo do nádrží kanystrem, to mě hodně vyděsilo. Dostali jsme ještě dva pasažéry, prasátka, která řvala celou cestu. Pak jsem na ostrově zažil i zemětřesení. Pro místní to bylo normální, běžné, nikdo to neřešil. Žijí tam Velcí a Malí Nambové. Kmeny jsou vůči sobě lidojedské,“ dodává.