Běžný den na Antarktidě: Samá práce, hutná polévka a večer pokec či laborky

Budíme se asi v půl osmé. Všude kolem je ticho. Pokud tedy zrovna venku nezuří vichřice. Máme štěstí, těch tichých rán jsme tady prozatím zažili víc. Slunce vychází před půl šestou, ale denní služba většinou vstává až kolem sedmé ráno. Cinkají příbory, hučí kávové konvice, tlumené hlasy z kuchyně…

U snídaně se všichni potkáme. Je osm hodin. Na stolech chléb (ten nám samozřejmě nikdo nepřiveze, pečeme si ho sami), salám, máslo, mléko, džem, müsli a to, co služba preferuje, čím chce překvapit… croisanty, palačinky.

Nové objevy na okraji Antarktidy, které vyděsily vědce:

Nejvíc rukou se ale spolehlivě zvedá při dotazu: „Kdo si dá další kafe?“ Mnohem důležitější informací, než doma, je zde předpověď počasí. To se může měnit překvapivě rychle a o nebezpečné momenty, když se podcení, pak není nouze.

Co se dnes bude dělat?

Po půl deváté se s předpovědí hlásí meteorolog Michael Matějka. Dopíše ji v symbolech na omývatelnou tabuli a následuje nejhlučnější část rána. Dohadování a upřesňování, kam kdo půjde do terénu, co bude dělat, co je nutné si vzít sebou, které týmy budou spolupracovat, co se prozkoumá dronem, jaká data je nutné stáhnout z automaticky měřících staniček…

Po desáté hodině hlavní budova stanice osiří. Najednou je klid. Služba uklízí kuchyň. Vrní vzduchotechnika. Ze střechy se ozývají „pokrývačské zvuky“. Občas se objeví technici.

Služba chystá na dohodnutou dobu oběd. Většinou je to hutná polévka pro ty, co pracují nedaleko stanice. Občas se ozve staniční vysílačka. Je z ní slyšet, jak se jednotlivé skupiny svými osobními vysílačkami dohadují mezi sebou o práci.

Večerka v jedenáct

Všichni se opět setkáváme až u večeře. Většinou v půl osmé. Čas na vydatné jídlo, čas na hygienu, čas na to probrat práci za celý den a stáhnout všechny důležité údaje do laptopů. Ti, kteří to potřebují, odcházejí zpracovávat odebrané vzorky např. půd, řas atd. do suché nebo mokré laboratoře. A je čas si jen tak povídat.

Kameru ponořili do hlubin Antarktidy. Pátrají po nejstarším ledu na Zemi

Večerka je ve 23.00. Kdo ještě nechce spát, zamíří taky do laboratoří. Jsou nejdál od pokojů a jejich hlasitý hovor už usínající neruší. Budíček nás čeká další den opět v půl osmé. Hynek Adámek