Nechtěje organizaci víkendového pobytu narušovat přehršlí rozptylujících nápadů, ponechal jsem veškerou přípravu a logistiku na bedrech choti. Mně byla přidělena úloha pikolíka nosícího bagáž a taktéž funkce řidičská.

Hustota odpoledního pátečního provozu opět potvrdila fakt, že se nám žije vcelku dobře – auta, kam se podíváš. Měchýř se tentokrát pochlapil a začal o sobě dávat vědět až na Strakonicku. Zastavil jsem v posledním okamžiku; zaťaté tělo už se začalo nebezpečně kroutit a vyvstala reálná hrozba, že nohama nedosáhnu na pedály. Železniční přejezd, hop, travnatý plácek, uf! Úleva! Míjející vozy mě nemohly vyrušit z tolik potřebné činnosti, pozornost upoutala nedaleká značka „POZOR, HRBOLY“. Zobrazené obliny totiž neznámý grafik zručně vylepšil do piktogramu, který musí udělat radost naprosté většině mužů. Do vozu jsem se vrátil zcela vyprázdněn, přesto v dobré náladě. Přemalby si mezitím stačila všimnout i má paní, a protože je normální, smála se se mnou. Fajn!

Putim je spojena s dvěma literárními osobnostmi - s Janem Cimburou a s Josefem Švejkem. Prvního připomíná pamětní deska, druhého bronzová socha. Jinak vcelku klasická venkovská čtverylka – kostel, hřbitov, hospoda a obecní úřad.

Penzión nabídl příjemné prostředí, vzornou obsluhu a relaxační bazén. Vše jsme využili plnými hrstmi, potažmo doušky. A že neustále pršelo? Prosím vás! Alespoň jsme dohnali spánkový deficit nastřádaný za celé první pololetí! Pravda, přišla i drobná nedorozumění – zvláště nás znechutila divá pernatá zvěř okupující místní rybník. Považte, že rozmazlené ptactvo pohrdlo i čokoládovou miňonkou! Ale co, nějaká kačena nám nemohla zkazit náladu.

A možná tam stále působí švejkovský genius loci, kdo ví? Alespoň já si slíbil, že se pokusím brát životní trable, škobrtnutí a přešlapy trochu méně vážně. V duchu citátu z Haškova románu –

„Ať si bylo, jak si bylo,

přece jaksi bylo.“

„Ještě nikdy nebylo,

aby jaksi nebylo!“

Dušan Kučera