Denně kluky i děvčátka čekalo jedno nebo více zaměstnání, na které si svědomitě hráli. S tím, že každý den byl pro děti překvapením. Aby viděly vybraná povolání opravdu zblízka, věnovaly se praktickým návštěvám, nebo za nimi hosté přišli.

V pondělí si v mateřince hráli na prodavače. Trénovali matematické dovednosti při nákupu ve školkovém obchůdku včetně slušného chování mezi regály. Kluci v roli zedníků stavěli pekárnu a holčičky pekly dobroty. Při pobytu venku navštívili místní obchod, kde si některé děti samy vyzkoušely opravdový nákup.

V úterý si Motýlci hráli na pošťáky. Povídali si o tom, jak se dopisy doručovaly dříve a dnes. Děti malovaly velké známky podle vlastní fantazie a nápadu. Nakonec navštívily poštovní úřad, kde se jich ujala vlídná pošťačka a ukázala, co vše se tam prodává a co takové zaměstnání obnáší. Za ředitelkou školky odtud putoval pohled, který děti vytvořily.

Středa byla vyhrazena příjezdu profesionálního hasiče HZS Rokycany. Vyprávěl, jak probíhá běžný den v hasičské stanici a co vše musí hasič během své služby dělat, když zrovna není na výjezdu. Zopakoval si s malými posluchači telefonní čísla IZS a děti zkusily zavolat o pomoc v krizové situaci. Dále si s hostem povídaly o událostech, ke kterým jsou hasiči voláni. V další části, na kterou se Motýlci těšili nejvíce, si mohli vyzkoušet celou výstroj hasiče. Děti si oblékly i zásahový oděv a byly překvapené, jak moc je těžký. Prověřil je přitom dvouminutový limit, což je čas, kdy musí být záchranáři na cestě k události.

Čtvrtek byl o umění. Přesněji o návštěvě muzikantů z řad rodičů. Maminka hraje na housle a tatínek na lesní roh, takže z toho byl nezapomenutelný koncert. Poslední den se představila učitelka Zuzka v roli švadleny. S dětmi si vyprávěla, co dělá a jaké pomůcky používá. Ukázala šicí stroj i to, jak se do něho navlékají nitě, jak se s ním pracuje a na co si dát při práci s ním pozor. Protože si v kařezské školce pořídili novou kolébku, dali se šikulové do šití originálních peřinek pomalovaných fixy na textil.

Za příspěvek děkujeme Zuzaně Kopové