KDY:
KDE:
ZA KOLIK:

V nedávné době padl jeden z nejhodnotnějších stromů ve městě – vrba na nábřeží Padrťského potoka u mostu na Pražské ulici. Nejsmutnější na tom je, že byla pokácena zcela zbytečně – strom bylo možné zachovat, za což ostatně bojovali i sami občané.

Tato vrba dříve bývala součástí parčíku u bývalých lázní. Na konci 80. let měla padnout při stavbě nového mostu. Občanům se naštěstí podařilo plán změnit; most byl postaven nepatrně vedle a strom byl zachráněn. Ne ovšem nadlouho.

Letos v říjnu přišla Správa zeleně s plánem na pokácení stromu. Záminkou ke kácení se stala větev odlomená při nedávné vichřici. Souhlasím s tím, že defekt po odlomené větvi představoval riziko, jelikož se v tom místě mohla odlomit celá horní část koruny. Rozhodně to však nebyl důvod ke kácení celého stromu. Defekt byl ve výšce zhruba 6 metrů, stačilo tedy odstranit horní část koruny a nechat bezpečnou spodní část (pod defektem) stát na svém místě.

Vrba je strom známý svojí kmenovou výmladností; oproti jiným stromům dokáže znovu obrůst i po radikálním řezu. Proto se vrby odjakživa seřezávaly až na holá torza (tzv. babky), která pak obrůstala mladými větvemi. Dodnes je to ostatně běžné na mnohých místech ČR, a to i přímo ve městech, například v Českých Budějovicích. Staré vrby navíc představují hodnotný ekosystém, jejich dutiny mohou být osídleny např. netopýry či vzácnými druhy ptáků či hmyzu. I to byl argument pro to, aby vrba nebyla pokácena, nýbrž jen ořezána na torzo, které by poté znovu obrostlo.

Ostatně, stejný názor měli i odborníci z arboristické firmy, kteří měli za úkol dne 14. října vrbu pokácet. Protože dobře věděli, že kácení je nesmysl (a protože vzali v úvahu i mohutný odpor občanů proti kácení), tak pouze odstranili nebezpečnou část koruny a torzo tam nechali. Zájem občanů a zájem ochrany přírody se zde (vzácně) shodl. 

Oba tyto zájmy ovšem byly přehlušeny „zájmem“ Správy zeleně (přesněji řečeno jediné úřednice), která konečně dostala šanci zbavit se „nepohodlného“ stromu. Ačkoliv si místní občané dělali naděje, že zdravý rozum zvítězil, tak po týdnu a půl nechala Správa zeleně rozřezat a zničit i ono torzo – zcela zbytečně, neboť zmíněný defekt již stabilitu stromu neohrožoval a strom byl tudíž bezpečný pro své okolí. 

Od Správy zeleně to navíc není první nebezpečný exces. Vzpomeňme si na vzrostlé lípy pod kostelem – ačkoliv pouze některé z nich byly v havarijním stavu, úřad se jich r. 2013 zbavil všech najednou (i přes nesouhlas občanů i některých odborníků arboristů). A možná si vzpomínáte na Strom hrdinu (staletý jasan ve vnitrobloku ul. Čapkova), který měl být před 4 lety pokácen, neboť byl podle Správy zeleně „tak nebezpečný, že tam už nemohl zůstat ani pár týdnů navíc“. Tam to naštěstí dopadlo dobře. Pozemek s jasanem od města odkoupila jedna slušná rodina, jasan byl odborně ošetřen a stojí tam dodnes – vitálnější než kdy dřív. Ačkoliv měl podle Správy zeleně každou chvíli spadnout – asi jako to říkají o té vrbě nyní… 

Nabízí se otázka, co dál. Tyto excesy se zbytečným kácením totiž nejenže podkopávají důvěru občanů ve vedení města, ale – co hůře – vrhají špatné světlo na naše město jako celek. Kdykoliv se bavím s lidmi z jiných koutů republiky, tak nevěřícně vrtí hlavou, co se to v Rokycanech děje. A kladu si otázku, zda mají mít Rokycany podobně špatnou pověst i nadále, nebo zda by neměla raději nastat nějaká změna. 

 

Bc. Jan Sedláček, přírodovědec a občan Rokycan