Americká armáda vstoupila do okupované Plzně 6. května 1945. Kolem 8:15 se objevil v dnešní Prešovské ulici tank typu M4 Sherman, nazvaný Calamity Jane. Američané fakticky zachránili účastníky plzeňského povstání, které začalo o den dříve, před tvrdým protiútokem německé vojenské posádky. Ještě v 9 ráno spustila hrstka německých fanatiků palbu z věže chrámu svatého Bartoloměje proti lidem vítajícím americké vojáky na plzeňském náměstí. Američané tak měli plné ruce práce s likvidací německých střelců, ukrytých v soukromých bytech nebo na věžích synagogy, evangelického kostela v Husově ulici či chrámu sv. Jana Nepomuckého na Chodském náměstí. Díry ve fasádách poďobaných kulkami byly patrné řadu desetiletí po skončení války a mizet začaly teprve po sametové revoluci. Odpor Němců v Plzni byl definitivně zlomen během dopoledne. Ve 14:15 podepsal vojenský velitel města generál Georg von Majewski kapitulační listinu a ihned poté se zastřelil.

Události byly zdokumentovány bezpočtem fotografií, které byly v následujících obdobích schraňovány v plzeňských domácnostech téměř jako relikvie. Na náměstí se konaly vojenské přehlídky, společná setkání Rusů a Američanů, a jen málokoho by tehdy napadlo, že poděkování v podobě pomníku se američtí osvoboditelé Plzně dočkají až za nepředstavitelně dlouhých 50 let!

Američan nepřítelem socialistického státu!

První soutěž na pomník Američanům proběhla v Plzni již v roce 1946 a se svým návrhem ji vyhrál sochař Oskar Kozák. Základní kámen pomníku dokonce přečkal Vítěznů únor 1948, kdy začaly být připomínky amerického osvobození západních Čech razantně potlačovány a k jeho odstranění došlo teprve 13. března 1951 pracovníky technických služeb. Ti jej vykopali a odvezli. Na jaře 1969 se na trávníku při křižovatce U Práce sešlo kolem patnácti set Plzeňanů. Prostor byl doslova obsypán malými americkými vlaječkami. Proti akci zasáhli neobyčejně tvrdě armáda, policie i milicionáři.

Poválečné Československo totiž směřovalo k socialismu orientovanému na Sovětský svaz a Amerika se tak stala světovým nepřítelem číslo 1. Nejlepší iIlustrací změny oficiální linie poválečného Československa je studie z roku 1951 vydaná v Tvorbě č. 36 – 38 a nazvaná Hanebná role amerických okupantů v západních Čechách v roce 1945. Ta hovořila o „nepřátelském teroristickém postoji americké okupační správy k místnímu českému obyvatelstvu a jeho lidovým orgánům, americkonacistické spolupáci a pirátském americkém náletu na Škodovku na samotném konci války“. Jedinými oslavovanými osvoboditeli Československa se tedy stali sovětští vojáci. A někde v této době se zřejmě zrodil i příběh, zpopularizovaný například písničkou Honzy Vyčítala To tenkrát v čtyřicátom pátom, o učitelce tvrdící, že „nás osvobodila jen Rudá armáda“. Plzní dodnes koluje verze vyprávění, že jistá pedagožka v drsných 50. letech říkala žákům, že Plzeň osbobodili Rusové převlečení do Amerických uniforem. V každém případě se připomínání role Američanů při osbobozování západních Čech příliš nevyplácelo, účastníci pravidelného kladení věnců u pomníků padlých amerických válečníků, pořádaného americkou ambasádou, v Plzni třeba u pomníku zabitých letců na litickém hřbitově, bývali fotografováni a natáčeni příslušníky státní bezpečnosti. Ztotožněné osoby pak měly velké problémy a byly třeba i vyhazovány ze škol či ze zaměnstnání. Postupně se účast na podobných akcích a připomínka Američanů stávaly svého druhu vyjádřením osobního protikomunistického postoje.

V čase normalizace potlačování připomínek role americké armády při osvobozování Plzně režim prováděl výrazně sofistikovaněji. Američané byli v učebnicích zmíněni, ale důraz se kladl na povstávní Plzenanů z 5. května s tím, že město se vlastně osvobodilo samo a Amíci jen přišli k hotovému.

Základní kámen podruhé, tentokrát definitivně!

Asi tedy nikoho nepřekvapí, že definitivní základní kámen pomníku mohl být položen teprve po sametové revoluci. Položili jej již v roce 1990 nový československý prezident Václav Havel a velvyslankyně USA, Shirley Temple Blacková. V roce 1993 město vyhlásilo soutěž na ztvárnění pomníku. Z 50 autorů někdy dosti bizarních návrhů vyšel jako vítěz Vladimír Preclík. Nicméně, jeho americkou vlajku vrženou do prostoru napadla vzápětí část veřejnosti. V následné diskusi získala hlavní slovo skupina kolem plzeňského malíře Jiřího Kovaříka, která přišla s ideou vítězného oblouku. Kovařík byl podle pozdějších svědectví inspirován porevoluční cestou do vytoužené Francie, nicméně sám vítězný oblouk byl cítěn jako poněkud „imperiální“ a odmítnut. Z diskusí nakonec vykrystalizovala forma dvou monumentálních pylonů jak ji známe i dnes. Autoři se na schůzce u primátora zavázali, že zůstanou v anonymitě. Sochař Preclík pak vytvořil alespoň dvoutřetinový model svého pomníku, který je dnes pod názvem Otisky vystaven ve 2. patře hlavní budovy plzeňské radnice.

Pomník v dnešní podobě se realizoval mezi lety 1994 – 1996 na křižovatce ulic Americké a Klatovské. Ty však nesly za totality docela jiné názvy, Klatovská se jmenovala 1. máje a Americká byla po válce nejdříve Stalinovou, po kritice kultu Stalinovy osobnosti se stala Moskevskou, během Pražského jara 1968 byla pojmenována po tehdejším prezidentovi a někdejším veliteli československého armádního sboru na východní frontě Ludvíku Svobodovi, aby se po invazi vojsk Varšavské smlouvy potlačujících na konci 60. ket tehdejší politickou oblevu v Československu, ulice opět navrátila k názvu Moskevská. Tyto časté změny poplatné dobové politice vynesly ulici přezdívku třída Politických omylů. Teprve roku 1991 se stala Americkou třídou. Nakonec, i tato část příběhu ilustruje odraz velké politiky v dějinách Plzně lépe, než jakékoliv jiné příklady.

V přední části pomníku se nachází základní kámen, kvádr, opatřený nápisem: 6. V. 1945/ The men of the /sixteenth/ armored/ division/ We´ll never forget/ Nikdy nezapomeneme. 6. V. 1990. To je ten, u který slavnostně odhalili paní Temple-Blacková s Václavem Havlem.

Ve stejném roce také zazněla úplně poprvé na plzeňském náměstí při prvních obrovských a nadšených, protože konečně povolených, oslavách osvobození Plzně americkou armádou i zmíněná slavná píseň Honzy Vyčítala To tenkrát v čtyricátom pátom s nekompromisním prohlášením: Já trvám na tom, že Plzeň osvobodil Patton. Musela se hned dvakrát opakovat. Protože se objevila v přímém přenosu televize, nastoupila vzápětí cestu jednoznačného hitu, který hrála všechna rádia v posametovém Československu.

Pomník osvoboditelům i nadšení devadesátek

Podoba pomníku bývá hodnocena jako poplatná devadesátým letům. Výtvarným řešením neurazí, ale ani nenadchne. Celý památník tvoří rozlehlá plocha z kamenných žulových desek. Z ní vystupuje základní kámen. Na ploše byla vytvořena z kamenů světlého odstínu bílá pěticípá hvězda, znak americké armády. Uprostřed hvězdy znázorňuje bronzový reliéf cestu amerických vojáků od vylodění v Normandii až do Plzně. Hlavní dominantu památníku ovšem představují dva téměř sedmimetrové žulové pylony, na které navazuje kamenné schodiště, zakončené fontánou. Pylonům odpovídají i dvě vysoké zašpičatělé dřevěné vlajkové žerdi.

V roce 2012 došlo v souvislosti s výstavou díla Jiřího Kovaříka v Galerii města Plzně ke zveřejnění kreseb malířova návrhu památníku. Náčrty byly zveřejněny i v obsáhlé publikaci shrnující Kovaříkovu celoživotní tvorbu. A tak vešlo ve známost, že architektonicky Kovaříkovy ideje dotáhl plzeňský architekt Jan Soukup. Bronzové prvky vytvořil sochař František Bálek. Grafik a malíř Pavel Mutinský je autorem znaků a nápisů na pylonech.

Levý pylon zdobí americký orel, státní znak, a nápis: Thank you, America. On May 6th 1945/The City of Plzen/ was liberated/ by the U.S.Army. Pravý pylon nese stejná slova v češtině: Díky, Ameriko! Dne 6. května 1945/ město Plzeň/ bylo osvobozeno/ Americkou armádou. Tytéž nápisy a znaky se opakují i na zadních stranách pylonů.

Nesnadné bytí provokujícího památníku

Pomník se stal také několikrát terčen útoků vandalů. 11. září 2011, když si svět připomínal 10. výročí od útoku Bin Ládinových teroristů proti světovému obchodnímu centru v New Yorku, přilepila skupinka mladíků na pylony plzeňského pomníku, snad proto, že vzhledem připomínaly věže zmíněného zničeného obchodního centra, neumělé papírové modely dopravních letadel. Odkaz na teroristický sebevražedný útok islámistických teroristů unesenými dopravními letadly. Pak mladíci odpálili dýmovnice a přečetli z megafonů krátké prohlášení, odpovídající textu letáků, které na místě zanechali: „Před deseti lety Spojené státy americké zakusily to, co každý den zakoušejí oběti americké zahraniční politiky. Amerika 11. září sklidila svou bouři.“ Performance, kterou dokonce vyšetřovala policie, se ovšem v Plzni nesetkala právě s pozitívním ohlasem.

V srpnu 2017 plzeňská média přinesla zprávu o zásahu policie proti opilému čtyřiadvacetiletému Slovákovi, který se v poledne vymočil na schodiště památníku. Incident zachytil i kamerový systém, který pomník střeží nejen před ničením, ale i znečišťováním. Lokalita je ohrožena zejména v noci, kdy se u ní srocují opilci a bezdomovci.

V srpnu 2019 pro změnu opilý dvacetiletý mladík vyšplhal na jeden z vlajkových stožárů pomníku a strhl americkou vlajku. Přesto, že je místo střeženo kamerovým systémem, jeho čin zůstal několik dní nepovšimnut. Po zveřejnění události v médiích se věci daly do pohybu a policie zahájila vyšetřování. Mladík se nakonec přišel sám na policii udat a s vysvětlením, že byl velmi opilý, vlajku vrátil.

Asi nejzávažnějším problémem pomníku se stalo objevení prasklin v pylonech roku 2015. Šlo o natolik závažný defekt, že oba původní pylony z mrákotínské žuly musely být kvůli špatnému technickému stavu v dubnu 2016 odstraněny. V roce 2017 přivezly nákladní automobily nové žulové kvádry na dvůr specializované firmy v Třemošné, která kameni posléze vtiskla finální podobu. A již během tradičních Slavností svobody v roce 2018 byl zrenovovaný památník odhalen opět v plné slávě.

Pozdě, ale přece!

Plzeň se tedy dočkala důležité připomínky jednoho z nejvýznamnějších momentů své moderní historie. Pomník hraje důležitou roli v rámci tradičních každoročních slavnsotí svobody. Rádi k němu přicházejí nejen američtí veterání, ale téměř všichni Američané, kteří navštíví Plzeň. U pomníku si pořizují nezbytná selfíčka. Tehdy můžete zaslechnout i nefalšovaně dojatá vyznání: „Ve světě nás často nemají rádi, ale vy nám děkujete!“ Nezbývá, než se v duchu hořce pousmát. Poděkování, které trvalo 50 let! Naše dějiny 20. století v kostce.

David Růžička