Focení je pro Miroslava Koláře záliba, které se věnuje již od dětsví, asi od 13 let. "Přivedl mě k tomu tatínek. Měl doma totiž kompletní vybavení domácí fotokomory - zvětšovák, kádinky, misky, tanky na vyvolávání filmů, a samozřejmě fotoaparát. A já se o vše zajímal. V temné komoře, tenkrát jsme okupovali maličkou koupelnu bytu zděné bytovky, mi vyvolávání fotek připadalo jako kouzlo," vypráví Miroslav Kolář a pokračuje: "Já chtěl také fotit. Otec tedy tenkrát sehnal malou brožurku o základech fotografování. Přišlo mi to srozumitelné, a chtěl jsem to zkusit."

Nejprve fotil pod dozorem. "Když jsem se asi osvědčil, mohl si jsem si fotoaparát půjčovat, "vzpomíná. Od přibližně 13 let fotil na škole třídní akce a výlety, potom pokračoval v koníčku na učilišti. "Po vojně jsem se oženil, a dál, ale málo, fotil. Přišla ale barevná fotografie, a pro její náročnost na zpracování jsem jí nemohl dělat," vysvětluje Miroslav Kolář. Finance tehdy zrovna nebyly, foťák měl rozbitý, pak přišel nástup digitální fotografie. "Pak už jsem fotil pouze na levný turistický foťáček, v okruhu rodiny, méně a méně," dodává. 

K fotografování se vrátil po letech. "Přišlo to ve fázi života, kdy jsem opět našel v životě oporu. Děti už byly samostatné a já měl prostor se vrátit k něčemu, co je koníčkem," říká muž, který si před třemi lety koupil digitální zrcadlovku a začal opět fotit. "Cítím se jako začátečník, který hledá to, co ztratil. A baví mě to. Ale musím chodit i do práce, ne vždy jde to, co bych chtěl," dodává na závěr Miroslav Kolář.