Rychlovarné konvice dnes patří k nejběžnějším spotřebičům, kterými jsou vybaveny moderní domácnosti. Ale také kanceláře, vysokoškolské koleje, prázdninové apartmány… Všude tam si díky nim můžeme připravit teplé nápoje, které alespoň částečně zaženou splín z podzimního počasí a opatření proti šíření koronavirové nákazy.

Pomáhají v ranní špičce

„Náš průzkum před časem ukázal, že pro 83 % českých domácností je rychlovarná konvice například klíčová pro zvládnutí ‚ranní špičky‘,“ říká předseda představenstva Elektrowin a.s. Roman Tvrzník. Kolektivní systém Elektrowin se v ČR už 15 let zabývá sběrem a recyklací vysloužilých spotřebičů.

Účastníci průzkumu odpovídali také na otázku, které elektrické spotřebiče používají pro ulehčení domácích prací nejčastěji. Rychlovarná konvice získala 40 %, umístila se tak za pračkou (70 %) a ledničkou (69 %).

Pamatují konec 19. století

Podobně, jako třeba topinkovače, patřily „rychlovarky“ také mezi první spotřebiče, které na konci 19. století začaly využívat žhavou novinku – elektřinu.

V roce 1891 je prakticky zároveň představila v USA firma Carpenter Electric Company z Chicaga, v Británii společnost Crompton&Co. Traduje se, že britský elektrický čajník byl vynalezen přece jen o něco dříve.

Dnešní rychlovarné konvice se obvykle skládají ze dvou částí – z vlastního tělesa konvice a z podstavce s přívodním kabelem. Během ohřevu musí být konvice na podstavci, s nímž je bezpečným způsobem elektricky propojena, ale jinak je možné ji snadno sejmout. To umožňuje s konvicí libovolně manipulovat, aniž by byl uživatel omezován přívodní šňůrou nebo byla ohrožena jeho bezpečnost. U některých provedení (cestovní) může být přívodní kabel připojen napevno k tělesu konvice.

Vodu ohřívá topné těleso, obvykle s výkonem od 1500 do 2500 W. Starší topná tělesa byla spirálová, novější konvice je mají vestavěna do dna.

Hrozily úrazy i požáry

Nejstarší varné konvice byly podobné ruským samovarům: ozdobné kovové nádoby s ouškem a hubičkou stály na masivním podstavci s elektrickou plotýnkou, ze které vedl dlouhý, textilem opletený kabel, aby bylo možné konvici postavit na jídelní stůl a zapojit do zásuvky.

Celkem běžné byly při jejich používání spáleniny nebo úrazy elektrickým proudem. Občas hrozil také požár, to když zůstal ohřev zapnutý, i když v konvici nebyla voda.

Teprve v 50. letech 20. století britská firma Russell Hobbs představila první konvici, v níž byl zabudovaný bimetalový senzor, tedy kovový plátek, který po určité době přehřátí automaticky vypnul spínač konvice.

Vysoký elektrický výkon umožňuje rychlé ohřátí vody při vysokém proudu. Při napětí 230 V jde asi o 6–11 A. „To může způsobovat problémy zejména u starších nebo neodborně provedených elektrických rozvodů, nebo pokud je konvice připojena do stejného elektrického okruhu s jiným energeticky náročným spotřebičem,“ upozorňuje Roman Tvrzník.

Celkově je však varná konvice pro ohřev vody úspornější než např. elektrický sporák, protože není třeba ohřívat tak velké hmoty mimo vlastní vody.

Japonci v zájmu péče o starší příbuzné vytvořili rychlovarnou konvici iPot. Díky zabudované bezdrátové technologii mohou starostliví potomci monitorovat četnost užívání konvice, a potažmo tedy i příjem tekutin babičky či dědečka. Ještě chytřejším výdobytkem moderní doby je konvice iKettle. Na dálku ji zapnete pomocí smartphonu a ve chvíli, kdy se konečně vypotácíte z postele, už máte v kuchyni základ na nutnou ranní dávku kofeinu (nebo teinu).

Eliška Paulová