Za všechny jeho překlady zde uvedu humoristický román Lea Rostena Pan Kaplan má stále třídu rád či vynikající překlady nonsensových básní Edwarda Leara - Kniha třesků a plesků a Velká kniha nesmyslů. Vydal i tři knihy veršů - Neznámí ve městě, Smrt na ostrově a Sbohem, ale čemu? a rovněž knížku výborných fejetonů nazvanou Slovník do hrsti.

Televizní diváci a rozhlasoví posluchači jej mohli znát z debatního pořadu Klub Netopýr či zajímavých rozhovorů Z očí do očí. Pro Český rozhlas připravoval od roku 2002 cyklus Potulky knihami a časem, který poté vydal i knižně. Pokud se s ním chcete jako čtenáři setkat v jakémsi průsečíku jeho celoživotní tvorby, pak můžete právě v této knize.

Dovolil jsem si z ní ocitovat krátkou ukázku z kapitoly O jednom nesamozřejmém proč.

„Z knih, ke kterým jsme se zatoulali, snad přece jen vyplývá několik „protože“ k počátečnímu „proč“. Mezi vrcholy hor bývá lidem krásně, protože pro jedny jsou chrámem, pro druhé útočištěm, pro třetí obrazem svobody, pro čtvrté zhuštěnou energií věků, pro páté příkladem vznešenosti a nekonečna, pro šesté momentem pomíjivosti a pro sedmé- zážitkem, o kterém se nemluví. To, že vysoké hory berou leckomu řeč, je taky hodnota. Málo se tam tlachá. Protože nás nerozptylují řečí, vedou naše oči a naši mysl nezvyklými směry. Pozvedají nás nad samozřejmé.“

Přeji vám, abyste si našli ty „vaše“ hory třeba na Šumavě a pokud se vám to nepodaří, tak si vezměte alespoň nějakou dobrou knihu a toulejte se jí, jako já tou od Antonína Přidala.

Ivan Nikl