Kvapík červnových dnů pospíchá k nástupu pravého léta, a tak jsme již před prahem slunovratu. Letos připadá na 21. června, v tento den je slunce co nejvíce přikloněno k severní polokouli a vstupuje do znamení raka.

Přichází snad nejmagičtější den v roce, kdy vnáší slunce a voda svoji energii regenerujícím se silám přírody. Již staří Keltové vnímali tuto zvláštní, kouzelnou moc země a živlů, kdy se otevírají jejich poklady. Země oplývá energií, ranní rosa, koupel v potoce i byliny na louce mají očistný a léčivý účinek. Je to čarovný čas, kdy lze přivolat lásku, peníze i štěstí. Snad alespoň špetku z toho či onoho si zasloužíme.

Na Aloise poseč louku, neboj se

Ale k dnešnímu dni ještě nemůžeme čekat zázraky. Prší-li na svatého Gerváze a Protáze (19. 6.), ještě dlouho se deštivé počasí ukáže. Tito svatí také po loukách kopce sena rozhází. Kdo posekat trávu nestihl, ještě na svatého Aloise (21. 6.) poseč louku, neboj se! Astli seno suchý odvézt chceš, do Jána si pospěš. Tato rčení značí, že vpády studeného a vlhkého vzduchu na evropský kontinent se střídají s krátkým oteplením a pohodou, což svědčí senoseči.

Kupodivu si žádná pranostika nevšímá již zmíněného letního slunovratu, tedy nástupu astronomického léta. A že Slunce nyní dosahuje na obloze nejvyšší výšky, na Agripinu (23. 6.) se doporučuje odpočívat jenom ve stínu. Poté přichází významným den Jana Křtitele, k němuž se váže řada lidových rčení i pověr. Připomeňme si v kostce část z nich.

Na Jana otvírá se létu brána

Průpovídka v nadpisu ze známého románu Rok na vsi, upozorňuje na nástup skutečného léta. To ale také znamená, že od svatého Jana (24. 6.) běží sice léto k horku, ale slunce již k zimě, které krůček po krůčku otvírá dveře. A jak říkali Chodové, na sv. Jana nebývá noc žádná, v tuto dobu jsou noci opravdu nejkratší v roce, je prý proto lepší prosedět je na prahu. Po západu slunce a před jeho východem trvá totiž ještě soumrak, čas kdy lze ještě konat venkovní práce a zřetelně číst tisk. A když se svatojánská muška pěkně leskne a svítí, můžeme do přírody na tanec jíti.

Za tajuplné noci svatojánské může docházet k prolínání lidí se světem skřítků a víl, na způsob naší Arabely. Většina rčení se však týká svatojánských dešťů. Před svatým Janem modli se o déšť, po něm přijde bez říkání. Prší-li na Jana Křtitele, pršívá tři dny celé, také žně mokré následovati budou. Jisté je, že pak nenasbíráme ořechů do věrtele a červivé je budem louskat nesměle.

Tuzemské léto nikdy nezklame

Bezpochyby máme na celém Tachovsku přehršel pohledných přírodních partií, romantických vrchů i potočních údolí a kulturních památek, které stojí za to navštívit v čase začínajícího léta, a připomenout si tak, o co jsme byli ochuzeni v době výrazně koronavirové. Co si budeme povídat, doma je doma a stačí pár věcí do tlumoku a ve vyšlápnutých botaskách se vydat do náruče (západo)české krajiny.

Znovu si můžeme připomenout pohraniční hvozd Českého lesa s jeho pralesovitými porosty, blatkovými rašeliništi i orchidejovými loukami, po naučných stezkách a značených trasách zamířit třeba z Lesné na Zlatý potok, do Ostrůvku či někam ke Stoupě a Liščí Díře. Nebo zavítat do vyhlášených rekreačních míst při Mži u Josefovy Huti, Ošelínu a Svojšínu, do Máchova údolí pod Milíkovem či k Butovu pod Stříbrem. Láká i romantické okolí Úterského potoka a Hadovky kolem Konstantinových Lázní a Bezdružic se siluetami vrchů, hradů i historických památníků.

Sami určitě umíte tento neúplný výčet doplnit dalšími atraktivními cíli. Takže na viděnou v neopakovatelné letní přírodě Tachovska s lucerničkami svatojánských světlušek na trasách kolem nás.

Pavel Nový