Životní jubileum jej zastihlo ve stálé tvůrčí činnosti jak architekta, tak výtvarného umělce. Jak ukazuje jeho již připravená souborná výstava, má za sebou rozměrné dílo, které se vyznačuje osobitým autorským rukopisem.

Po dokončení vysokoškolských studií na pražské fakultě architektury v roce 1959 odešel do plzeňského Stavoprojektu, který se stal jeho téměř celoživotním pracovištěm. Tam hned od začátku působení, inspirován tehdejšími trendy v architektuře, začal uplatňovat svůj osobitý výtvarný projev při koncipování projektových prací. Vedle urbanistických návrhů se začal souběžně zabývat architektonickou tvorbou, ve které se zaměřoval na bytové soubory a také na společenské a veřejné budovy. Často se zúčastňoval buď sám, nebo v kolektivu, v té době hojně vypisovaných soutěží. Obesílal jak domácí tak i zahraniční. K těm významnějším patří návrh na dostavbu Staroměstské radnice v Praze a na radnici v Amsterodamu. Účastí na domácích soutěžích měl možnost vyjadřovat se k aktuálním architektonickým programům v naší zemi.

K jeho realizovaným návrhům je potřeba uvést, že při jejich koncipování nerad slevoval ze svých tvůrčích názorů autora a pro neústupnost postojů musel často bojovat v roli projektanta o jejich prosazení. Z oblasti bytové výstavby bych se zmínil o domově důchodců, penzionu a zejména obytném souboru v Tachově, dále o jeho autorské účasti na konceptu městské obytné čtvrti v Plzni – Skvrňanech, kde navrhl také některé objekty občanského vybavení. S velkým zaujetím se věnoval architektonickému konceptu a zejména ztvárnění fasád obytného věžového domu, který byl poprvé realizován na okraji obytného souboru v Plzni – Borech a následně potom v různých variantách na dalších lokalitách. Velmi zdařilý je také i učňovský školský areál na plzeňském Lochotíně, který zde svojí kompozicí hmot i hravou architekturou objektů vytváří na svažitém pozemku výrazný územní soubor. Jeho výrazným architektonickým dílem byla v centrální oblasti města Plzně budova Domu kultury, který byl po 25ti letech trvání i přes snahu části veřejnosti o jeho zachování zbourán. Výtvarná tvářnost budovy, koncipovaná v roce 1974, byla z odborných hledisek posuzovatelů zařazována mezi tzv. brutalitní směr v architektuře konce 20.století.

Ing. architekt Miloslav Hrubec, jak jej znám, měl vždy a stále ještě má neposednou tvůrčí duši osobitého, výtvarně založeného a mimořádně pracovitého architekta – umělce, který i ke komorním úlohám přistupoval se stejným zanícením jako u příležitostí, které svou povahou zadání nabízely velkorysost v jejich řešení. Zmíním se o některých: například Park přátelství na Slovanech / dnes Park Chvojkovy lomy /, kde po ukončení výstavby obytného souboru začala kultivace území bývalých pískových lomů, dále to byla budova pošty v Doubravce, náměstí v Přimdě, Hoby objekt v Sušici, rozhledna Poledník v Národním parku Šumava, interiéry Muzea Škoda, Agrobanka a další. Mezi ně patří i nespočet studií a návrhů na rodinné domy, o které je dnes u nás narůstající zájem.

Další oblastí v jeho tvůrčí činnosti je malování a sochaření. Tematické zaměření a náměty svých obrazů nachází většinou v pohledech na přírodu a krajinu, ke kterým má blízký vztah.

Již před léty pro svoji výtvarnou činnost zbudoval na rodinném pozemku v Plzni – Koterově objekt Galerie s venkovním miniparkem pro skulptury z betonu a dřeva. Výtvarné práce zde soustředěné mají nesporně působivý projev a i sdělení, a jsou také nedílnou součástí architektova díla a jeho osobnosti. Ke Galerii byl nyní připojen nový výstavní prostor, nazvaný Architektonický atelier, ve kterém je soustředěn soubor jeho architektonických prací a projektů formou stálé souborné výstavy, která bude otevřena pro veřejnost. V pořádání autorských výstav je jistě jedním z mála plzeňských tvůrčích architektů, kteří se svými návrhy, projekty, architektonickou tvorbou i výtvarnými pracemi seznamují veřejnost.

Miloslav Hrubec má mezi plzeňskými architekty svoje nepřehlédnutelné místo a architektonickým dílem i všestrannou výtvarnou činností byl a zůstává stále mimořádnou tvůrčí osobností.

Miloslav Sýkora