„Chtěl jsem na kole vozit poštu, jenže tam to nevyšlo. Pak jsem se přihlásil k Dáme Jídlo. Pozvala si mě jejich vedoucí a dalšímu kolegovi říká, že se mu hlásí sedmdesátiletý prďolák. A ten jí odpověděl: Vezmi ho. Když nebude moct jezdit, tak s tím přestane,“ popisuje Josef Telecký z Brna svůj začátek, od kterého uplynuly už čtyři roky. A stále jezdí.

V pětasedmdesáti letech tak patří k nejstarším zaměstnancům společnosti. „Brno znám velmi dobře, narodil jsem se tu. Jsem rychlejší než auto. Kolikrát se mi to stalo, že mi navigace ukazovala, že jsem mimo trasu, ale já to zrovna bral nějakou zkratkou. Ježdění na kole se mi prostě líbí,“ říká Telecký s tím, že za den najezdí 80 kilometrů. „Rekord mám 148 kilometrů. Ale přiznávám, že už mám elektrokolo,“ doplňuje.

Břetislav Snášel alias Děda na kolobrndě
Děda na kolobrndě. Rád bych se vydal podél Visly až k moři, plánuje sedmdesátník

V Brně je mezi zákazníky už také docela známý. Jeden z nich mu dokonce pomáhal s malérem. „Stalo se mi, že jsem píchnul a on už mě tak znal, že mě naložil a dovezl domů,“ vzpomíná.

Dovážet jídlo zvládal i za pandemie covidu, kdy bylo nejvíc objednávek. „Rodina mi říkala, ať nejezdím, a samozřejmě jsem covid dostal. Pokašlával jsem a pak byl na naší chatě u Brněnské přehrady tři týdny zavřený,“ vysvětluje.

Závodní kariéru ukončilo zranění

I když je věk mezi ním a zákazníky často vysoký, nedělá mu to potíže. „Obecně si objednávají jídlo spíš mladí, se kterými si rád popovídám,“ popisuje.

Přitom stačilo málo, a místo fotografování, kterým se živil doposud, si mohl vydělávat jako cyklista. Účastnil se závodů v Mexiku i mistrovství světa, jenže před olympijskými hrami se zranil a musel tak ukončit závodní kariéru. Láska k cyklistice mu vydržela až do důchodu. „Nakonec jsem se profíkem stal až v sedmdesáti letech, když rozvážím jídlo za peníze,“ směje se.

Výdělek využívá na dovolenou pro sebe a manželku. Oblíbené mají Kanárské ostrovy.

Slovinský tulák projíždí Evropou na šlapohybu s logem hlemýždě
OBRAZEM: Potepini - Šola zdravja. Na Krnovsko zavítalo unikátní šlapací vozítko

„Poprvé, když jsme tam jeli, byla manželka nemocná. Měla rakovinu pánevní kosti a doktoři mi řekli, ať ji vezmu na tu nejhezčí dovolenou. Tak jí říkám, že pojedeme na Kanáry a ona na mě, jestli nejsem blbý. Nakonec jsme jeli, vzali jsme tam kola, protože chodit už pro ni bylo náročné a bolestivé. Moc jsme si to tam užili a po návratu hned do nemocnice a museli ji hned operovat. Trvalo to osm hodin. Nakonec všechno dobře dopadlo, teď už je to dvacet let,“ dodává muž s přezdívkou Tenisák.

Přestože odkazuje k tenisu, získal ji úplně jinak. „Byl jsem z celkem chudé rodiny a svůj první cyklistický závod jsem jel v bílých teniskách, v Jarmilkách. Lidi během toho říkali: Dívej, ta teniska to snad vyhraje. Nakonec se mi to povedlo a od toho momentu mi říkali teniska, z toho vznikl tenisák a jde to se mnou celý život,“ směje se.