Pětatřicetiletý fotbalista, který pamatuje druholigové časy v Pardubicích a ligové v ostravském Baníku byl nařčen z toho, že napadl asistenta rozhodčího a pokusil se napadnout i hlavního. On však obvinění odmítá a pro Deník říká: „Odůvodnění je, jako bych jednoho zmlátil a druhý mému běsnění na poslední chvíli unikl. Tak tomu není. Bliklo mně a sám jsem se trochu divil, jak jsem nastartovaný. Ale k žádnému fyzickému napadení nedošlo, to je absolutní blbost.“

Dostal jste stopku na rok. Co říkáte na verdikt disciplinární komise?
Výše trestu mě překvapila, řekl bych až velmi zaskočila. Nezbývá mi nic jiného, než ho přijmout.

Rok bez fotbalu. Máte v pětatřiceti vůbec náladu čekat tak dlouhou dobu?
Cítím, že je to konec kariéry. Dost nešťastný konec kariéry.

Rozhodčímu jsem neděkoval

O vás je známo, že laborujete s koleny. Přesto vždy vstanete a znovu vyrazíte do boje. Nechcete se vám sedět dvanáct měsíců na „lavici hanby“?
Tři, čtyři roky vytrvale přemýšlím o tom, jestli hrát dál, nebo ne. Jenže fotbal mě strašně baví, takže se to ve mně pralo. Navíc mám rodinu, kterou mi fotbal také kradl. Kdyby nepřišel trest, tak bych se k rozhodnutí skončit sám, asi ani nedostal.

Nebudete zvažovat variantu se zkrácením trestu po uplynutí nějaké doby?
V tuhle chvíli vážně nevím. Navíc si myslím, že šance na úspěch bude malá. Kdyby mi nebylo pětatřicet a neměl rodinu, tak bych možná zkusil všechno a ten rok i počkal. Momentálně se přikláním k tomu, že už nemá smysl pokračovat. Mám dost svých povinností mimo fotbal.

Každý fotbalista se chce rozloučit se svou hráčskou kariérou na domácím hřišti před ovacemi fanoušků. Na tohle si nechcete počkat?
Je to pravda. Loučení jsem si představoval kapku jinak. Nikdy by mě nenapadlo, že k tomu dojde takovým způsobem.

David Bruna s manželkou Eliškou a dcerou Sárinkou
Dcera se narodila hluchá, manželka bojuje s rakovinou. Brunu nabíjí fotbal

Budete si do smrti pamatovat jméno rozhodčího, který vám ukončil bohatou kariéru?
Nepamatuji si jeho jméno, ani nevím, jestli mě před tím někdy pískal. Takže neřeknu. Ne, že bych nechtěl, ale fakt nevím. A nestojí mi za to, abych se po něm pídil.

Zpět do utkání, které bylo možná posledním ve vaší kariéře… Odůvodnění pro vyřčení verdiktu disciplinárky zní: Tělesné napadení asistenta rozhodčího a pokus o napadení hlavního rozhodčího. Jaký je váš pohled na celou situaci?
Trest přijímám, to se nedá nic dělat. Tím to ale končí. S odůvodněním absolutně nesouhlasím. K napadení asistenta vůbec nedošlo. Ujely mi nervy, vběhl jsem na hrací plochu, pomezní mně zastoupil cestu, tak jsem se mu snažil vyhnout. Jeho jsem si nevšímal a nic s ním neřešil. Uznávám, že podobné výlevy na hřiště nepatří, ovšem to, že jsem někoho napadl je úplná blbost. Proto také náš vedoucí mužstva nepodepsal zápis a klub podal odvolání.

Vyloučen jste byl jako hráč připravený na střídání. Za co?
Situaci bych rozdělil do dvou rovin. Co s dělo před kartami a po nich. Ve druhém případě nemá smysl sám sebe omlouvat. Takhle by mě nervy ujet neměly. Opakuji, napadení popírám. Incidentu předcházela žlutá karta. Fotbal hraji nějaký pátek a zažil jsem hodně zápasů, kdy byla nakloněna rovina rozhodčího. Většinou se mi to stalo z pozice ukřivděného, ale býval jsem i ve zvýhodněném týmu. Na hřišti padá v emocích spousta nadávek. Fotbal je hra chlapů, takže snad i rozhodčí je chlap. A měl by umět za chyby, ať už nevědomé či vědomé, snést nějakou kritiku.

Jaká byla ta vaše?
Neřekl jsem nic tak zásadního, abych dostal žlutou. A už vůbec ne červenou. Nedokážu si to vysvětlit ani zpětně. Jasně, neděkoval jsem mu za to, jak píská.

Vynadal jsem mu do všeho možného

Prozradíte, co jste na něj zakřičel?
Něco v duchu: Celý poločas pískáš ho… a ještě nás tady budeš žlutit. Věděl, jak píská a ještě nám rozdával karty. Tohle fakt nesnáším. Ikskrát jsem zažil, že nás někdo řezal. Valná většina rozhodčích si v takovém případě nechá vynadat a stejně se nám dál směje do obličeje. Nechá to být. A ne, že k tendenčnímu rozhodování, vyndává kartu za kartou. Stačí se podívat na video na tv.com, kde je tento zápas ke zkouknutí. Ve 45. minutě je tam nádherně vidět situace, která předcházela incidentu.

Pro ty co nemají záznam k dispozici, jak byste situaci okomentoval?
Jako vypovídající o všem. Jasný faul na našeho Kopeckého, kdy i soupeř v domnění, že fauloval přestal hrát. A za dvě vteřiny vymyšlený faul pro Velvary. To už se smáli i domácí. Takto pískal celou první půlku. Říkali mi kluci, co nikdy nehráli fotbal, že by mu snad jednu napálili. O on přijde k naší lavičce a začne udělovat karty. Takže ji dal i mně.

A červená?
Vstal jsem z lavičky a rozhodčí na mě, ať si jdu sednout, nebo že mi dá červenou. Tak jsem mu řekl: Červenou? Vy jste tedy banda arogantních srá.. Vlastně už nevím, které jsem přesně použil sprosté slovo. Tak mi ji dal. Pak mě bliklo a vystartoval jsem za ním. Jak říkám, zažil jsem na fotbale, že hráči řvali na rozhodčího šílený věci. Nejhorší na tom je, že si svůj verdikt obhájí. Ale co mu předcházelo, už nikdo neřeší.

Fotbalisté Vigantic (v černém) se rozloučili s podzimní části I. A třídy skupiny A v derby s Rožnovem pod Radhoštěm přesvědčivou výhrou 5:0. Lví podíl na ni měli největší hvězdy Vigantic Milan Baroš a René Bolf, kteří dali po jedné brance.
Za hvězdou na exkluzivní oslavě: Baroš dal gól, fanoušci Vigantic vás dostanou

Nepídil jste se po zprávě delegáta?
Volal jsem našemu našemu sekretáři, jestli je někde možnost nahlédnout do zprávy delegáta. Fakt by mě hrozně zajímalo, jaký má pohled na posuzovaní prvního poločasu člověk, který hodnotí rozhodčí. Nechci se nějak obhajovat, za to co jsem udělal, protože to na hřiště nepatří. Nicméně, kdyby se takto intenzivně a s takovou pečlivostí řešily výkony rozhodčích, tak by to fotbalu hodně pomohlo. A veřejnost by na ně koukala úplně jinak. Pochybuji a vlastně tomu ani nevěřím, že by on byl popotahovaný za to, že by pískal špatně. A to je zkrátka pro fotbal blbě.

V zápise o utkání je uvedeno, že jste nabíhal na rozhodčího a nadával mu do zmr..
Pak už mě bliklo. Jakmile mi dal červenou, vběhl jsem na hřiště. Tam mě náš hráč zachytil. Rozhodčímu už jsem pak vynadal do všeho možného.

Byl jste do té doby někdy vyloučen?
Nepamatuji se.

Nikdy v životě jsem se nepral!

Mezi hráči i fanoušky jste brán spíše jako klidný člověk. To už tedy muselo být, aby vás někdo vytočil?
Vadí mi bezmocnost. Štvalo mě, jak nás tam žlutil. Štvalo mě, jak se mnou jednal. Choval se povýšeně. Říkal jsem mu: Prostě nech nás alespoň být. Jsi normální, co to tady předvádíš? Tohle já nemám zapotřebí. Narážím na to, že mám tři děti. Moje dcerka měla koncert na klavír, Davídek fotbalový turnaj. Mohl jsem v tu dobu být na čtyřech jiných místech. Se svými dětmi a tak dále. A já se místo toho harcuju až někam za Kralupy. A bude mě tady cvičit nějaký sedmadvacetiletý kluk. Tohle mě úplně vytáčí.

Nesvezl jste se s tím faktem, že Živanice měly a možná stále mají u rozhodčích nálepku: náš nepřítel?
To ne. Nechci, aby to bylo vyznělo tak, že Živanice jsou třetí od konce a mohou za to rozhodčí. Naopak. Řekl bych, že se jejich úroveň zvedá. V letošní sezoně nás rozhodčí řezal jen dvakrát. Na teplickém béčku a ve Velvarech. Jinak pískat umějí, když se jim chce.

Co se dělo v Teplicích?
Byla proti nám odpískána penalta. Domácí hráč za mnou přišel a říkal: Já to viděl taky, neměli jsme kopat penaltu. Pak dodal, dohrajme to v klidu, ať se nikdo nezraní. A tohle nikdo neřeší. Žádný delegát se k tomu nevyjádří. Rozhodčí píská blbě, soupeř to sám uzná a nic se neděje.

Brankář FK Vigantice Jiří Slovák
VIDEO: Brankář Vigantic skóroval, zastínil i Baroše? Normální kluk, říká Slovák

Pro Živanice jsou Velvary nenáviděný soupeř v nenáviděném prostředí. Nemohlo tohle přispět k rozdmýchání vášní?
Takový pocit jsem neměl. Ani jsme s podobnými myšlenkami do zápasu nešli. Všechno bylo v klidu, v kabině nepadlo nic, že nemáme Velvary v lásce. Já osobně tenkrát sloužil, když jsme hráli ten památný zápas ve Velvarech, kde nás rozhodčí řezali jako žito. Na ten incident to nemělo žádný vliv. Co se týče prostředí, tak mně před utkáním ani po něm nepřipadalo nepřátelské.

Nedoplatil jste při vyslovení verdiktu disciplinární komise na to, že v této sezoně jsou v ligových soutěžích excesy vůči rozhodčím posuzovány přísněji než v minulosti?
Je to možné. Nevím, jestli to dříve bylo benevolentnější. Každopádně jsem si pročítal, jak kondiční trenér Liberce strkal do rozhodčího a protihráče a dostal dvanáct zápasů. A já vyfasoval dvanáct měsíců a nesáhl jsem na nikoho. Tak to srovnání vyzní paradoxně. Odůvodnění je jako bych jednoho zmlátil a druhý mému běsnění na poslední chvíli unikl. Tak tomu není. Bliklo mně a sám jsem se trochu divil, jak jsem nastartovaný. Ale k žádnému fyzickému napadení nedošlo.

A kdyby vás spoluhráč nechytil?
Tak by k němu stejně nedošlo. Za celý život jsem se nikdy nepral. V civilu ani v dresu. Takže bych s tím těžko začal v pětatřiceti.

Vzhledem k vašemu povolání by to bylo opravdu zvláštní. Vždyť jako hasič životy zachraňujete…
To je druhá věc. Kdybych něco podobného spáchal, tak bych měl problémy v zaměstnání. Mám daleko zodpovědnější občanský úkol. Nestojí mi za to, vrážet do rozhodčích.

Glosa Zdeňka Zamastila: Přelet na fotbalovým hnízdem…

Psycho… V obou případech. Filmový trhák Přelet nad kukaččím hnízdem se odehrává v ústavu pro choromyslné. Ten náš byl k vidění na fotbalovém hřišti. Jak na plátně, tak na trávníku došlo k vyhrocené situaci. V díle režiséra Miloše Formana zavdala příčinu vrchní sestra Ratchedová, ve skutečnosti pak hlavní rozhodčí Tomáš Baum. Nadřízený všem pacientům respektive hráčům udělal z klidného člověka šílence. Zatímco McMurphy nesnese pohled na apatické pacienty, které Velká sestra tyranizuje, tak Davidu Petrusovi se nelíbil způsob vedení zápasu. Oba se rozhodli protestovat a oba špatně dopadli. Hlavní hrdina oscarového snímku skončil po lékařském zákroku jako lidská troska. Takže živanický fotbalista se nad ročním trestem může jenom pousmát. Hořce pousmát. Uspíšil totiž konec jeho kariéry. Tak zase může někdo naříkat nad tím, že českému fotbalu ubývají členové…